Při návštěvě německého prezidenta se opět nakousla otázka prodeje Lobkovického paláce vPraze, na Malé Straně. Jedná se o objekt výmečny svou rozlohou i umístěním. Myslím, že je správné v této otázce vyjádřit svůj názor.
Tarzan ve vládě.
Německý prezident navštívil Prahu. Návštěva, díky svému programu významná. Na jeden novinářský dotaz, jestli oba prezidenti spolu hovořili o prodeji Lobkovického paláce, jinak sídla německé ambasády, se německý prezident odpovědi vyhnul. Zato náš pan profesor celkem lakonicky prohlásil, že to řeší vláda a jako vždy rozhoduje jenom cena. Samozřejmě, že pro nás řadové občany se nic nemění, jestli pro veřejnost nepřístupný palác ve Vlašské ulici je v katastru napsaný na stát český, nebo německý.
Ono to jedno není.
V jednom románu Edgora Rice Burrougse vezme ,starý lord z rodu Greystoků, svého vnuka Tarzana na procházku po panství. Pří pohledu na rozlehlé pastviny vnukovi radí:
„Chlapče, nikdy neprodávej půdu. Peníze se rozkutálí a nemáš nic. Ale země, ta zůstane. Nikdy, co tady před sebou vidíš, neprodávej.„
Už si nepamatuji, jestli to cituji doslova, ale smysl rady zkušeného starce, v džungli vychovanému vnukovi, je zachován poměrně přesně.
Mít tak možnost lorda požádat, aby si vyšlápl na Petřín, vzal sebou členy naší vlády a při pohledu na Lobkovický palác ministrům a ministryním poradil:
„Nikdy neprodávejte, peníze se rozkutálí a nemáte nic. Co tady před sebou vidíte, neprodávejte.“
Starý lord by nám zcela jistě dal košem. Komu se z ostrovů chce táhnout na Petřin, navíc v době výluky lanovky. Ale lordova výmluva by určitě zazněla s anglickým humorem:
„Členové vaší vlády nevědí, že se takové paláce, navíc uprostřed Prahy, neprodávají? Copak byli taky vychováni v džungli?“
pb
