chlebíčková hiearchie

To, že šaty dělají člověka ví každý. ale jsou místa, kde vaše postavení ve společnosti určuje obyčejný, třeba šunkový chlebíček.

Ze všech možných stran slyšíme: Občan je na prvním místě! Na příkladě obloženého chlebíčku můžeme tvrzení o upřednostňování občana, celkem s jistotou vyvrátit. K jednání obvodního zastupitelstva v Praze 1 se zastupitelé schází v prestižním prostředí jednoho ze sálů paláce Žofín. Víc než polovinu sálu zabírá stůl ve tvaru podkovy určený jen pro zastupitele. Zbytek místnosti vyplňují stolky, u kterých sedávají úředníci a další zaměstnanci radnice. Poznáte je podle hrůzy v očích, že si budou muset jít sednout ke stolečku tvořící svým umístěným středobod sálu a při jednání, zastupitelům referovat o své práci. Jedná se stejné místo, odkud k zastupitelům mluví občané. U okna stojí dlouhý stůl.  Prohýbá se pod občerstvením, co dosyta uspokojuje potřeby jen vyvoleným, v našem případě zastupitelům. Nakonec, úplně vzadu u zdi, se jako oslí lavice nachází řada židlí určená pro občany, tedy pro ty, kvůli kterým se to vše tady každý měsíc koná. Ale hlavním určovatelem postavení přítomných je obložený chlebíček. Ten je totiž v průběhu jednání podáván všem, vyjma „těm nejdůležitějším“, občanům. Proto řadu židlí pro ně určené můžeme oprávněně nazvat hladomornou.

Normální člověk nepřijde na jednání zastupitelstva jen tak. Jeho návštěva je vždy zdůvodněna prostou zkušeností, kdy se svým problémem nepochodil u úředníka, ani u jeho vedoucího, nebo příslušného radního, dokonce nepochodil ani u starosty. Proto, po vyčerpání všech uvedených možností, obětuje den své dovolené a jde hladovět do poslední řady jednacího sálu zastupitelstva na Praze 1. Když je konečně po několika hodinách vyzván, usednout na již zmíněný středobod, neboli stolek pro hovořící nečleny zastupitelstva, vyslechne ještě obsáhlou diskusi, zda on občan Prahy 1,  může promluvit hned, nebo až po přestávce na oběd. V případě, že může mluvit hned, ještě neznamená, že má vyhráno. Musí přednést své vystoupení tak brilantně, že zaujme zastupitele, co se všemi svými smysly soustředí na jedinou věc, aby jim při zakousnutí nespadla okurka z tak, pro všechny, důležitého chlebíčku. Nešťastný občan má sice ze svého místa možnost zjistit kterému jeho zastupiteli, chybí šestka vlevo nahoře. Vpravo samozřejmě taky. Zda takové zjištění umožní vyřešit občanův problém, těžko říci. Jedině, že by se jednalo o místního stomatologa.

Duben 2014

Burgr