Pohled na zasedání naší poslanecké sněmovny vyvolává zvlášttní stav mysli. pláč a smích. Nebo smích a pláč?
Kdyby poslanci operovali.
Někdy se potrefí, že pustím televizi a vyvalí se na mě zasedání poslanecké sněmovny. Pohled je to vesměs tristní. Vcelku pohledná paní místopředsedkyně vlády je obvykle oblečená do černého. Asi tím vyjadřuje stav země spravované její vládou. Pan ministr zahraničí zase sedí v poloze, která velmi připomíná mého kamaráda Jožku Nápravníka, půl hodiny před zavírací dobou jeho oblíbené restaurace. Smutné je, že Jožka stojí tento stát na vypláceném důchodu devět tisíc pět set korun, měsíčně, kdežto stejný posed pana ministra, stojí občany tak desetkrát víc.
Jestli je ale něco opravdu k pláči, tak když naši poslanci a poslankyně hlasují. Pří hlasování používají hlasovací zařízení. Jedno tlačítko pro, druhé tlačítko proti. Zírám, jak je možné, že při každém hlasování se najde některý zákonodárce, který vyběhne k mikrofonu a zvolá neuvěřitelnou větu: „Zpochybňuji své hlasování, hlasoval jsem pro, ale ukázalo se hlasování proti. Žádám o opakování hlasování“. Nikde jsem se nedočet, že by, v takovém případě, vyhodili technického správce hlasovacího zařízení.
Nebo mi chcete tvrdit, že naši zákonodárci nejsou schopni rozeznat účel dvou tlačítek? To i můj čtyřletý vnuk rozlišení dvou, či více tlačítek, zvládá na sto procent. V našem případě, jde naštěstí, jen o zákony.
Ale!
Pánové, představte si, že se probudíte po operaci slepého střeva a pan operatér na vás zvolá: „zpochybňuj svoji operaci. Řezal jsem slepé střevo, ale ukázalo se, že jsem vám uříznul varle. Žádám o opakování operace“.
Hlasování o zákonech je možné opakovat třeba pětkrát. Ale takto proběhlá operace slepého střeva, jen jednou, vlastně dvakrát. Pánové, radím vám dobře. Našim poslancům skalpely nevydávat.
Listopad 2012
Burgr
