Plynová krize a o čem se mlčí

Již není čas brát si servítky, řekněme si na rovinu, jak to doopravdy je. Problém není cena, ale nedostatek plynu. Srovnejme si fakta a začněme diskutovat o tom, na čem doopravdy záleží.

Kdo rád pokřikuje, chodí na fotbal. A nebo na demonstrace. Teď jsem asi hodně lidí naštval. Na druhou stranu, oni mě štvou také. Takže jsme si kvit, ne?

Ale k věci. Všiml jsem si, že hodně se diskutuje o cenách energií. A naopak málo se diskutuje o tom, že cena vlastně není ten skutečný problém. Problémem je samotný hrozící nedostatek energie. Rostoucí cena je řešením. Tohle určitě pro mnoho lidí zní absurdně, nicméně to je proto, že mnoho lidí stále neakceptovalo, že žijeme v kapitalismu. Ať chceme nebo ne, v hlavě nám stále přežívá komunismus, aniž bychom si to uvědomovali.

A dám příklad. Prakticky celá veřejnost se obrací s žádostí o řešení energetické krize na stát. Že má například stát uzavřít smlouvy na levný plyn přímo z Ruska! Jenže energetika již byla zprivatizovaná, energie se obchoduje na trhu, s energií neobchoduje stát, ale soukromé subjekty.

Je to dobře? To tady opravdu nechci řešit. Prostě musíme akceptovat, už se stalo, a těžko začneme zase energetiku znárodňovat, firmy jsou v soukromém vlastnictví, bohužel. Pokud pláčeme, že stát neumí s energiemi hospodařit, pak pláčeme na špatném hrobě. Nemá cenu spílat na tuto vládu, ani na minulou vládu, vláda má svázané ruce. Ano, vláda má možnost trhy ovlivňovat, dělat nějaké intervence. Ale to není dobře. To postupně vysvětlím.

Tak teď určitě namítnete: tato krize je důkazem, že energetický trh selhal! No, není to tak. Právě naopak, tato krize je důkazem, že energetický trh funguje přesně tak, jak má.

Abych to vysvětlil, bohužel si musíme zopakovat naprosté základy. Právě rostoucí cena je totiž nástrojem, který na fungujícím trhu vrací do rovnováhy nabídku a poptávku. Díky rostoucí ceně je vyšší motivace na straně nabídky – začnou se vyplácet zdroje, které by byly jinak drahé, a doplňovat chybějící produkt. A naopak, rostoucí cena odrazuje nadbytečnou poptávku, takže spotřeba klesá. Pokud má cenu v rukou trh, pak se nestane, že vy sice máte peníze na daný produkt, ale ten prostě chybí. Není.

Takže, aby toto fungovalo, cena prostě musí růst v momentě, kdy hrozí, že bude produktu nedostatek. Například, pokud Putin sníží dodávky plynu na pětinu. Pokud v takové okamžik začneme cenu regulovat, pak cena bohužel ztratí svou funkci, a už nebude vyvažovat poptávku a nabídku. Spotřeba pojede nezměněná a stane se to nejhorší: plyn prostě dojde. A nebude. Tomu mohla zabránit vysoká cena, ale nezabránila. Jejda.

A už vás slyším křičet: no jo, ale ty vysoké ceny si nikdo nemůže dovolit! To máme v zimě mrznout? No, odpověď je: bohužel ano. Je třeba si uvědomit, co se skutečně stalo. Vždyť opravdu, Putin snížil dodávky na pětinu. Co čekáte? Že vláda nějakým zázrakem vyrobí plyn? Nevyrobí. Pokud vláda jakkoli sníží cenu, tak stejně nevyřeší nedostatek plynu, ten prostě nebude, a budete mrznout tak, jako tak. Protože skutečným problémem opravdu není samotná cena, ale jen a právě nedostatek plynu.

A není to náhodou selhání trhu?

Všimněte si, že trh selhává naopak právě tehdy, pokud jsou narušeny tržní mechanismy. Například, pokud máte monopol. Jediného dodavatele, který může svým spekulativním chováním ovlivňovat cenu. Však víte, co tím myslím.

Dále jsou problémem třeba kartelové dohody, nebo vládní intervence, jako třeba dotace. Ano, dotace na obnovitelné zdroje podle mě byly a jsou nesmysl. Správné řešení je zatížit zdroje ekologických škod, buď daněmi, nebo naopak emisními povolenkami. Ano, ty jsou tržním nástrojem. Řada lidí si stěžuje, že emisní povolenky drasticky navyšují ceny. Přitom jim ale uniklo, že přesně to je jejich účel. Emisní povolenky mají navyšovat cenu, protože díky tomu trh automaticky hledá ty správné optimální ekologické zdroje. Nemá to být stát, kdo o všem rozhoduje a určuje, která technologie je nejvhodnější. Mají to být chytré mozky v soukromé sféře, kdo hledá ideální řešení. Stát je špatný hospodář, nechte to na lidech.

Další věc, o které se nemluví, je samotný fakt, že rychle měnící se aktuální ceny jsou přenášeny na koncové spotřebitele je omezeně a velmi pomalu. Pokud mají spotřebitelé například zafixované ceny plynu na rok dopředu, pak se v krizi jejich spotřební chování nijak nezmění, tím ale zbyde podstatně méně plynu pro ostatní, kteří v podstatě pak doplácejí na ty šťastné. I toto samotné žene cenu ještě výše. Máte zde netržní elementy – spotřebitele, kteří se chovají netržně. Tím negativně ovlivňují trh. Pokud by byli všichni spotřebitelé motivovaní trhem reagovat na zvýšení ceny okamžitě, pak by výkyvy cen mohly být podstatně menší, protože by byly kompenzovány prakticky okamžitě.

A co krachující firmy?

Pokud necháme ceny energií jít nahoru, tak necháme lidi mrznout, a firmy zkrachovat. To je to, co tvrdíš?

Ano. Vezměte si svetr a firmy bohužel, nedá se nic dělat. Musím se opakovat, ale my tady několik dekád budovali průmysl postavený na plynu, vše je pospojované trubkami jako krevní řečiště, a teď najednou přestane tlouct srdce. Opravdu si myslíte, že změna ceny to vyřeší? Nevyřeší. Můžete manipulovat cenou jak chcete, ale plyn prostě nebude, a to je fakt.

Je na čase panikařit? Ano. Současná vláda lidi uklidňuje, a rád bych jí věřil, nicméně nasmlouvaná kapacita LNG terminálu a přenosové kapacity nezní moc přesvědčivě. A nic jiného jsme neslyšeli. Paní Pekarová Adamová doufá, že lidé si dobrovolně sníží teplotu na svých termostatech, čistě jen ze solidarity. To se obávám, že je naivní asi jako doufat, že si lidé sami od sebe budou brát roušky. Ne, nebudou. Obávám se, že lidstvo pořád nedosáhlo hromadného osvícení a že průměrný občan bude vždy myslet hlavně na sebe. Ostatně na tom je kapitalismus postaven, takže jakýpak copak.

Ostatní státy se intervencí nebojí

Ne, nebojí, a důvod je ten, že ani v ostatních státech občany nezajímají tržní principy a další záležitosti, o kterých zde píšu. Lidé chtějí hlavně klid a svůj komfort, a očekávají od vlády, že jim to zajistí. V každém státě je vláda, která má hlavní motivaci to, aby byla znovu zvolena. Takže bohužel, také činí zbytečné populistické kroky, kdy plošně vyberou peníze, a plošně je zase rozdají. Plus mínus.

Je třeba si uvědomit, že žádná vláda vám nikdy nic nedá a je nesmysl to od ní požadovat. Jak oblíbené je dnes říkat věty jako "tato vláda nikomu nic nedá" nebo "minulá vláda nám přidala" a tak dále. Jak velké je nepochopení i takových základních věcí, jako jsou daně! Vláda všechno co má, tak vám vzala, a že vám něco z toho zase rozdá, to není žádné dávání, to je jen přerozdělování Vy jste ti, kdo dáváte vládě, vždycky to tak bylo, a vždycky to tak bude.

Tím nechci říct, že ostatní státy problémy neřeší. Lze rozumně předpokládat, že tyto populistické kroky slouží jen pro uklidnění laické veřejnosti, a reálně se kromě nich dělají i jiné kroky, které skutečně problémy řeší, ale o nich se už tolik nemluví. A to je škoda. Strašná škoda je, že většina veřejné debaty v masových médiích se točí kolem banálních faktů, jako kdo co řekl nebo neřekl, kdo kolik dal nebo nedal, kdo stát zadlužil více nebo méně, a prakticky žádný čas se nevěnuje alespoň trochu podrobnějšímu rozboru toho, co je a nebo není dobré řešení celé situace a proč.

Proč se nedomluvit s Ruskem?

Dobře, pokud akceptujeme fakt, že příčinou krize opravdu je Putin a jeho hrátky s uzávěrem plynu – copak není řešení změnit rétoriku a domluvit se s ním, aby kohoutky zase otevřel?

No, to nevím. Asi těžko budeme domlouvat s Ruskem nějaké speciální výhody pro Česko, když Rusové necílí svoje hrátky na konkrétní zemi, prostě kvedlají s uzávěrem Nord Stream 1, který je pak různě rozveden do několika zemí. Každopádně, i pokud by to bylo řešitelné technicky, tak by to bylo za obrovskou cenu. Když to zkrátím, neznamenalo by to jen obchodní rozhodnutí, ale jednalo by se o kompletní odklon od Evropy, od evropských hodnot, ztratili bychom respekt Západu, který si budujeme i tak s velkými obtížemi. S přímým prodejem plynu by si Putin budoval svůj vliv v Evropě, a my nesmíme dopustit, abychom se stali jeho nástrojem.

Samozřejmě opět, hodně lidí nesouhlasí s Evropskou unií, ostatně já mám také celou řadu výhrad k EU. Nicméně faktem je, že jsme v EU, jsme součástí západu, je to cesta, kterou jsme si vybrali, takže je to tak, jak to je. Mohli bychom diskutovat o tom, jestli není lepší nějaká cesta Švýcarska, ale to je zase na jiný článek a jinou debatu.

Není to náhodou celé až moc zjednodušené?

Ano, jistě. V tomto článku jsem celou řadu věcí velmi zjednodušil. Nicméně, i tak nabízím mnohem komplexnější pohled, než současná veřejná debata v médiích a diskusích, kde jsou vynechávány a ignorovány úplně základní principy fungování společnosti, a to vede k nesmyslným požadavkům, chybným závěrům, a v důsledku ke zbytečným populistickým řešením, které ale reálně vůbec nic neřeší.