Kultura projevu v úřadu prezidenta

Máma mi vždycky říkala, abych se choval slušně. Stačí k tomu, abych nepoužíval vulgární slova? Nemyslím si.

Já vlastně nemám "slušnost" moc rád. Podle mě slušnost škodí vzájemnému obohacení. Například, pokud mě kolega v práci ze slušnosti úmyslně neupozorní na chybu, kterou jsem udělal, pak se o ní nedozvím a nemohu ji napravit, nebo se jí příště vyvarovat. Pokud ze slušnosti neříkám lidem, co mi na nich vadí, pak v sobě buduji určitý negativní postoj k těmto lidem, který bych nemusel mít, pokud by byl daný problém odstraněn. Proto jsem vždy pro to, aby se věci říkaly na rovinu. I na úkor slušnosti.

Svého času jsem krátce navštěvoval řečnický klub Toastmasters, a tam se tato záležitost řešila "sendvičovou metodou" – každá kritika se stávala ze tří vrstev, kdy nejdříve byste měli toho druhého za něco pochválit, pak poukázat na věc, kterou neudělal správně, a nakonec smířlivě doporučit, co příště udělat lépe, protože pak už bude výsledek dokonalý.

Toto je rozumné řešení – vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Kritika má pozitivní dopad, ale přitom neurazí ego adresáta. Je umění být dobrým kritikem, nikdo z nás nemá rád, když jej ostatní kritizují. Do jisté míry, schopnost konstruktivní kritiky bezesporu patří mezi kvality dobrého diplomata. Tato schopnost však na české politické scéně nejen chybí, ale není ani vyhledávána. Není pak divu, že je Česko tak rozhádané.

Mohlo by se zdát, že pokud svou kritiku neřekneme dostatečně natvrdo, tak nás druhá strana nevyslechne. Nicméně tím, že bez skrupulí zaútočíme, tak stejně náš názor nebude vyslyšen, spíše naopak, povede to k nepřátelství a to může druhou stranu ještě více utvrdit v opačném postoji.

Ono je částečně logické, samozřejmé, že například zástupci opozičních stran si nebudou brát servítky a budou kritizovat vládu bezohledně. Pokud by kritizovali umírněně, mohlo by to vyvolat dojem, že postup vlády vlastně docela i schvalují, a tím by nemohli efektivně přetáhnout nespokojené voliče na svou stranu. Jenže tohle právě ukazuje skutečný účel takovéto kritiky – účelem v takovém případě není změnit či přiohnout politiku vládnoucí strany (či stran), ale jde jen o prachobyčejný boj o voliče.

Také by mě zajímalo, proč například Miloš Zeman takto plive špínu na novináře, na své politické protivníky a podobně, například i ve svém posledním vánočním projevu. Není k tomu žádný důvod, Miloš Zeman už se s nikým politicky neutká, takže taková kritika mu už nic pozitivního nepřinese. Asi kromě toho, že si ještě naposledy pohladí ego, jak to někomu nandal. Nicméně, pokud máme být národem slušných lidí, tak musíme své ego umět potlačit. To bohužel Miloš Zeman neumí, a proto v žádném případě není dobrým diplomatem.

Neberte to zle, ale rád bych teď jako příklad uvedl Vladimíra Putina. Nechci je srovnávat co do hodnot, ale čistě způsob komunikace. Ačkoli se tento "člověk" stal největším zločincem 21. století, tak takovéto problémy nemá. V jeho projevech či rozhovorech s ním se nikdy nesníží k tomu, aby plival špínu na oponenty za současného vychvalování sama sebe. Na to má jiné lidi, jako Medvěděva a podobné, kteří kydají hnůj místo něj, ale sám Putin si vždy zachovává dekórum. Srovnat vyjadřování Zemana a Putina můžete například na jejich setkání, kdy zatímco Zeman by novináře likvidoval, zatímco Putin by tak daleko nezašel. Co si budeme povídat, Zeman je prostě hulvát. Putin je skutečný zabiják, ale kulturu projevu má mnohonásobně lepší. Vyjádřil se tak, aby nebyl za hovado (což Zemanovi problém nedělá), ale ani Zemanovi přímo neoponuje v otázce, která politicky nehraje žádnou roli. Takové chování bych čekal od diplomata.

Já vidím problém v tom, a znovu se opakuji, že nejen, že u nás není žádná kultura projevu, ale ani po ní není žádná viditelná poptávka. Když se politici vzájemně napadají, tak se vede diskuse o samotném obsahu, ale chybí mi tady diskuse o formě, která by měla být mnohem kultivovanější. Pokud se na formu nebude brát ohled, tak se tím dá signál veřejnosti, že je vlastně normální chovat se jako hulvát. A mi bohužel připadá, že jistou transformací si už společnost prošla, a pro mnoho lidí to už normální je.

Pokud lidé dají prostor svému egu a tím vyvolávají nepřátelství, tak už je podle mě úplně jedno, jestli použili sprostá slova, nebo ne. Je to destruktivní způsob komunikace, nepříjemný, podle mě je to trapné a celá společnost se chová odpudivě.

Na příkladu Putina se ukazuje, že kultura projevu není vše, ale podle mého názoru je to elementární vlastnost, kterou politik musí bezpodmínečně mít. Aby mohl vést konstruktivní dialog, musíte mít nějaké základní kvality, jako umění naslouchat, přirozenou inteligenci, schopnost uspořádat si priority, schopnost hledat a nacházet řešení, a podobně. Ale když politik neumí kontrolovat ani svou mluvu a zajímá ho jen jeho vlastní ego, pak podle mě v politice nemá co dělat.