Z nevolnictví pomocí řemesel a obchodu.

Lze být svobodný bez zdroje jídla? Co se stalo po rozpadu velké římské říše? Jak poddaní získali zpátky svou svobodu? 

Po rozpadu Římské říše, částečně kvůli neustálému znehodnocování peněz, zavládlo několik let drancování mezi šlechtici, ale také kvůli nájezdům germánských a skythských kmenů. Loupeže a násilí, jichž se barbaři dopouštěli na původním obyvatelstvu, přerušily styky mezi městy a venkovem. Města byla opuštěna, pole na venkově zůstala neobdělána a západoevropské provincie, které se za Římské říše těšily značnému stupni blahobytu, klesly až na dno bídy a nevzdělanosti. Veškerá půda byla zabrána a patřila dobyvačným kmenům nebo silným šlechticům, kteří se ubránili. Majetek tedy patřil jen velmi malé skupině lidí. Půda a majetek se tedy stal i zdrojem moci a bezpečí, takže i když dříve bylo zvykem dělit majetek tak, aby zbylo na všechny potomky bez rozdílu pohlaví a věku. Nyní, když se stala zdrojem moci a bezpečí, byla tendence tento majetek opět nerozdělovat, kvůli tomu, aby se neoslabovala síla nejednotou. Tak přirozeně vznikl zákon prvorozenství, který se později uplatnil v monarchii. S rostoucím bohatstvím a svobodou se stal zbytečným a škodlivým zákonem, který zbytečně zvýhodňuje jednoho člena rodiny a ostatní ožebračuje, což je demotivující.

Poddaní byli vesměs nevolníci, jejichž práce byla mírnější než otroctví známé u starých Řeků a Římanů nebo i v našich západoindických koloniích. Bezprostředně patřili spíše k půdě než svému pánovi. Mohli být proto s půdou prodáni, bez ní však nikoli. Ženit nebo vdávat se mohli jedině se souhlasem svého pána, ale rozvázat manželství tím, že by muže prodali jiné osobě než ženu, to již pán nemohl. Jestliže některého nevolníka zmrzačili nebo zabili, byla jim uložena jistá pokuta, i když ta bývala obyčejně malá. Tito nevolníci však nemohli nabývat majetku. Cokoli získali, bylo získáno pro jejich pána, a ten jim to mohl podle libosti odebrat. Veškerá zemědělská činnost provozovaná pomocí těchto nevolníků byla podnikem jejich pána, a nevolníci platili 100% zdanění ze své činnosti. Dnes se tomuto druhu zdanění říká DPH. Takoví nevolníci si mohli vydělat jen na své denní potřeby. Byl to tedy vlastně majitel sám, který užíval své vlastní pozemky a obdělával je svými vlastními nevolníky.

Zkušenosti všech věků a národů ukázaly, že práce prováděná otroky je v konečném důsledku nejdražší práce, i když se zdá, že stojí pouze zaopatření těchto otroků. Člověk, který nemůže získat žádný majetek, nemá jiný zájem než co nejvíce se najíst a co nejméně pracovat. Cokoli vykoná nad to, co stačí k tomu, aby si zajistil živobytí, může z něho vyždímat jedině násilí, a ne nějaký vlastní zájem. Posledním pokusem kde se to potvrdilo, byl komunismus, kde jsou lidé podobně motivování. Bohatnutí země bylo velmi pomalé až mizivé.
Jak se osvobodili?
Lidé dříve žijící ve městech byli velice chudí a byli nuceni cestovat od jednoho hradu a šlechtice k druhému. Za každé využití mostu, postavení stánku na trhu nebo přechodu hranice platili mýtné. Úspěšní obchodníci a ti, kteří se naučili nějakému řemeslu, se většinou usadili a platili daň za ochranu, tzv. daň na hlavu, bez ohledu na svůj majetek a příjem. To bylo velice kapitalistické i na dnešní dobu by bylo.
Díky chamtivosti králů a šlechticů získat od obchodníků nebo řemeslníků zboží z dalekých krajů, které ostatní nemohli mít, si postupně získávali speciální smlouvy, které jim dávaly výhodu nemusit platit mýtné. Nejšikovnější řemeslníci dostávali právo, že jejich děti mohou zdědit jejich majetek. Svoboda výběru komu prodají svou práci, nebo svůj skromný majetek jim poskytla větší zisky. Skutečnost, že vlastní svou práci a jsou motivováni zlepšovat svou životní úroveň, se po čase projevila tím, že se začali opět uskupovat do měst mimo sídla šlechticů a králů. Tato svoboda postupně začala lákat nevolníky na vesnicích a v panstvích. Ti před útěkem do měst ve svých úkrytech nashromáždili ukradené jídlo a nástroje a poté odcestovali do dostatečně vzdálených měst, nebo loupili na cestách.  
Jistě města neměla žádný nebo minimální zdroj jídla z půdy. Ale díky tomu, že si mohli vybrat od koho koupí, vytvořilo se konkurenční prostředí mezi šlechtici a pány vlastníky pozemků. Žádný šlechtic neměl měšťany rád, ale díky vlastní chamtivosti prodávali své přebytky jídla, aby měli peníze na okázalé šperky z cizích zemí nebo na výrobky měšťanů. Prodávali jídlo do města, které jim zase zajistilo větší životní úroveň prostřednictvím kupování zboží, které nevolníci nezvládli vyrobit kvůli nedostatečné motivaci mít z čehokoli zisk.

Historie tedy dokazuje, že i s minimální soběstačností v jídle, která je životně důležitá pro přežití, lze získat svobodu, pokud funguje trh.
Jak města bohatla díky kapitalismu, tak se i zvětšovala příchodem nových lidí. Rozvojem řemesel jejich význam rostl a postupně si vydobyla možnost sama si vybírat pachtovné pro krále a sama si zajišťovat bezpečnost a vymáhat právo. Kapitál proměňovaly na svobodu a svoboda jim umožnila větší zisky.
Tato svoboda byla však jen vůči vnějšímu světu. Ve městě musela také panovat poslušnost a jistá menší nesvoboda, aby zajistily jednotu a tím sílu, která byla cenná pro krále. Efektivita měst byla neporovnatelně větší a tak bohatství a pomalu i moc se zvětšovala a po čase se města stala hlavním spojencem krále.
Připomeňme si, že král byl nejsilnějším šlechticem, ale zdaleka ne tolik, aby dokázal chránit celou zemi. Také neustále čelil touze šlechticů po moci. Města byla hlavně spojencem krále, protože v jejich zájmu byl vždy mír a zachování trhu. Nakonec tedy města měla větší moc než šlechtici, a ti pak museli uvolnit práva svým nevolníkům, aby zvýšili efektivitu a udrželi si postavení. Jejich relativní pokles bohatství vůči měšťanům je také donutil se zbavit pozemků, které jim nepřinášely dostatečný zisk na udržení lepšího životního standardu než měšťané. Tak vznikala svoboda v zemích bývalé římské říše mezi 5. až 16. stoletím (hlavně v oblasti švýcarské).
Děkuji, že se zajímáte o důsledky lidského jednání, a to i ty minulé.
Svobodu vytvořili hlavně lidé, kteří nebyli zdaňováni za svou práci a chamtiví lidé obchodující na trhu.
hlavní zdroj: kniha Bohatství národů - Adam Smith
(st. kolem 400)