Povinná státní maturita z matematiky už dlouhou dobu zaměstnává laickou i odbornou veřejnost. Když si znova pročítám statistiky v učitelských novinách, jsou čísla neúspěšných maturantů opravdu varující.
I na základě tohoto výsledku byla povinná maturita z matematiky odložena. Je smutnou realitou doby, že za projektem státních maturit jsou evropské peníze a tento argument je politiky často zdůrazňován, proč je ho nutné dotáhnout do konce. Přitom zdravý rozum nám říká, že tato cesta se neosvědčila.
Termín byl pravidelně odsouván a jednotné testy vyzkoušeny dobrovolně. O to je to ovšem horší. Uvědomme si, že maturovat z matematiky si vybrali sami žáci. Ti, kteří si v ní věřili, měli z předmětu dobré známky a měli pocit, že maturita z matematiky je pro ně vhodnější, než z jiného předmětu.
A právě tento aspekt celého problému zůstal bez většího zájmu. A podle mého je to ale zásadní otázka. Jak je možné, že žáci dají přednost předmětu, o kterém si myslí, že ho ovládají a přitom v něm propadnou? Zkusíme si to probrat postupně:
Je tu možnost, že test není validní. Zkráceně to znamená, že neměří to, co by měřit měl. Byl by to test ze znalostí anorganické chemie, zatímco vy se učíte organickou. Test změří vaše znalosti z chemie s výsledkem 0, ačkoliv to nebude odpovídat skutečnosti. Tato varianta je ale téměř vyloučena. Máme tu alespoň rámcový vzdělávací program a maturity z matematiky proběhly několikrát na zkoušku.
Pravděpodobnější je možnost přecenění svých znalostí a schopností zvládnout test v požadovaném čase a kvalitě. Čas zmiňuji záměrně, protože si vzpomínám na komentář Václava Klause ml., tehdy ředitele gymnázia PORG, který komentoval náročnost zkoušky jako zvládnutelnou, ale měl problém s časovým omezením.
Třetí možností je špatná volba priorit. Studenti zvolili matematiku ani ne tak dobrovolně, jako ji považovali za menší zlo. Jinými slovy svoje šance v druhém předmětu ohodnotili ještě hůře. Oba tyto důvody by si zasloužili pečlivějšího zkoumání. Zatím se vše uzavírá formulkou „neumíme matematiku učit“. Interním problémům volby se, pokud vím, zatím moc pozornosti nevěnovalo.
Ani jedno z vysvětlení kolapsu matematického testu není příjemné a snadno odstranitelné. Jestliže u maturit vyhořel student, který dosahoval v průběhu mnoha let dobrých známek, lze jeho výsledek zdůvodnit nesprávným nastavením hodnocení.
Z praxe znám hodně případů, kdy učitel matematiky „vypustí“ určitou skupinu studentů, aby se mohl věnovat těm, kterým matematika jde nebo baví, v ideálním případě obojí. Po těch ostatních se chtějí jen uspokojivé výsledky. K nim tak ovšem dorazí falešná informace o výkonu za 3, na který se nemuseli ani moc učit, když skutečná známka by se pohybovala v rozmezí 4-5.
Jenže je to vina učitele? Těžko, ten nastoupí do třídy a brzy zjistí, že někteří žáci mají vážné nedostatky v chápání učiva. Jako učitel máte navenek jen jedno měřítko komunikace a to je průměr třídy. Víte, že propadnutím a pravidelnými reparáty ničeho nedosáhnete a jen si sám uškodíte a tak jednáte podle pravidla žít a nechat žít. Tichá dohoda, která ovšem skončí okamžikem, kdy si žák, často k úžasu pedagoga, dobrovolně zvolí k maturitě matematiku.
