Takové lidi, aby pohledal. Potkal jsem ho čirou náhodou a chtěl ze mne udělat milionáře. Zcela přirozeně. Má tuhle touhu v krvi.
Zastavil se u mne jednou ve vinotéce. Vůbec jsem ho nemohl poznat. Zhubnul asi čtyřicet kilo. Vrátil se z Gruzie. Tam získal další spoustu zážitků, zkušeností a facek. Na účtu má asi dvě stovky, musel prodat hodinky, řetízek i další osobní zlato. Neměl na jídlo.
On, který z mnoha lidí udělal milionáře. Z několika dokonce miliardáře. On, který může za úspěch mnoha hvězd, mnoha zábavních podniků. On je bezdomovec, která má trvalou adresu na Městském úřadu.
Vyprávěl mi svůj příběh a já ho zapisoval. Postupně mi pod klapkami klávesnice vznikl neopakovatelný příběh. Skutečná zpověď. Návod, jak žít a přežít. Přetavoval jsem jeho vulgární vyprávění, aby ho mohl konzumovat i prudérní introvert. Očišťoval jsem jednotlivé démanty jeho zkušeností a brousil je do lesknoucích rad a informací.
Trvalo to neskutečné tři měsíce, kdy za mnou jezdil a vyprávěl mi. Pokaždé jsem se bál, že je naše setkání poslední. Že mu hrábne v hlavě a prožene si tudy kulku. Že ukončí to strádání, plivání do obličeje, ústrky, podvody a lhaní.
Minulý týden jsme byli na čundru. Tím skončilo vyprávění. To je poslední kapitola toho příběhu. Vše ostatní, co se stane, už bude předmětem deníčku, který píšeme na stránkách a sociálních sítích. Knížka, která se jistě objeví, bude dál žít v reálu. Stejně, jako její hlavní hrdina. Viktor.
Děkuji, že jsem mohl tento příběh sepsat. Snad pomůže lidem, až je bude obsluha v restauraci prudit a šikanovat. Snad pomůže všem provozním, aby je personál nehoupal. Snad pomůže všem, aby se nenechali škubat. A navíc, je tam hromada legrace.
