Kde jsou ty časy, kdy jsme používali náhražky jen proto, že nic jiného nebylo. Dneska je (téměř) všechno a přesto používáme náhražek.
Za války se používaly náhražky, protože nebyla káva. A spousta dalších věcí nebyla. Dnes si dáváme náhražky, protože se nám to zdánlivě vyplatí.
Pamatuji si na své první setkání s náhražkou. Dostal jsem desert Tiramisu a po první lžičce ho odložil. Místo lahodného mascarpone zde bylo použito pomazánkové máslo (v té době se ještě tohoto označení mohlo užívat). Desert dostal zcela jinou chuť, ale byl výrazně levnější.
Již jsme si obecně zvykli nakupovat potraviny s náhražkami. Většinou to děláme kvůli ceně. Kdo by odolal kilu buřtů za třicet korun. Někteří nahrazují tradiční potraviny z důvodu alergií.
Náhražkou je i elektronická cigareta. Baví mne pohledy na vyděšené kuřáky, kteří zoufale hledají zásuvku, kde by si mohli dobít své elektronické šidítko.
Nahrazujeme kde co všechno, a pomalu již zapomínáme, co je normální a přirozené. Zapomínáme, kde by mohla být pravda a spravedlnost. Náhražky nás vychylují ze zdravého způsobu života. Uchylujeme se na sociální sítě, abychom mohli sdílet emoce, chatujeme s virtuálními kamarády, ukazujeme fotografie a veselé obrázky, abychom byli odměněni spoustou lajků.
Píšeme blogy a očekáváme vysokou čtenost a karmu. Formulujeme myšlenky a čekáme, že se něco stane. Všechno jsou to jen náhražky, abychom si mohli myslet, že žijeme plnohodnotný život. Nestane se nic zásadního. Další den opět vstaneme, přečteme si cenzurované zprávy, dáme kávu a vytvoříme část HDP. Zanadáváme si na neschopné odpovědné pracovníky, nasypeme do sebe jídlo plné náhražek, spolykáme prášky, aby ty náhražky nás nevykolejily. Pověsíme se na síť, kde to všechno nasdílíme. Večer si napereme hlavu televizní zábavou a jdeme spát s očekáváním, že zítra bude lépe.
A jednoho dne nám dojde, že jsme promrhali život. Ale ten už nepůjde nahradit.
