Spravedlnost je mrtvá?

Dívka se zavázanýma očima, má váhy v ruce. Také svírá meč. Tak alespoň vypadá alegorie Spravedlnosti, zobrazovaná umělci. V praxi ta dáma však vypadá poněkud jinak.

Základní z ctností, alespoň podle Aristotela, neboť zajišťuje sociální smír, upravuje vztahy a narovnává nesrovnalosti. V ideálním případě jsou spokojeni všichni. Ideál ovšem neexistuje, protože nechceme. Protože se nedokážeme shodnout na přijatelných kompromisech.

Ta dívka má zavázané oči, aby se nemusela dívat na všechny nepravosti, které se konají v jejím jménu a také na základě platných zákonů. Co na tom, že ty zákony jsou nespravedlivé.

Ta dívka má váhy, ale jsou to váhy kupecké. Kdo dá více peněz, má pravdu a tedy je právo na jeho straně.

Ta dívka má meč, aby mohla rozetnout každý spor. Ovšem ten je tak těžký, že jeho pozvednutí někdy trvá pěkně dlouho. I roky. A výsledek je značně nejistý.

Možná by si ta dívka měla sejmout pásku, která jí kryje oči, aby prozřela. A všichni, co soudí jejím jménem (a jménem republiky), by si měli uvědomit svoji zásadní odpovědnost a nezbytnost pro zdravé fungování společnosti. To samozřejmě platí i pro zákonodárce.

Pokud totiž ve společnosti nefunguje spravedlnost, vše ostatní postrádá smysl.