S poctivostí do obchodu nelez

Všude, kde se počítá, může se přepočítat. Někde vás okradou, jinde zase okradou sebe. Zapomeňte, že to ohlásíte. Sklopte uši a buďte rádi, že máme svobodu.

Včera jsem omylem zašel do jednoho obchodu. Nerad nakupuji, protože jsem zjistil, že mi pak chybí peníze v peněžence. Stojím ve frontě na pokladnu, přestože těch pokladen je tam více, ale nejsou lidi. Všichni stojí ve frontě, nikdo nemůže markovat. Jen jedna upracovaná brigádnice.

Paní, která nakoupila nějaké kapsičky pro rozmazlené kočky, právě kontroluje účtenku a zdá se, že je překvapená. Otočí se na prodavačku a zamává účtenkou. Je zřejmé, že není něco v pořádku. Paní v bílém plášti však asertivně dělá, že ji nevidí a vrhá se na další nakupující. Ona paní s účtenkou se tedy ozve, ale odpovědí je jí jen tvrdošíjná komunikace s další zákaznicí. Až poté, co kostrbatě zaplatí debetní kartou, se prodavačka otočí na zoufalou mávající.

„Tak co je?“

„Máte tu chybu. Místo deseti kapsiček jste mi počítala jen jednu.“

„No a?“

„No, že jste se okradla.“

„Tak to stornujeme?“

„Proč bychom to stornovali, jen stačí naklapat devět kapsiček přece.“

„Co mě poučujete?“

„No já myslela…“ Paní je už dost nesvá. Asi lituje, že se ozvala, že nesbalila nákup a neodešla. Neudělala to proto, že by jí hlas svědomí trýznil a ona by neměla lehké spaní. Je prostě ze staré školy a tam se ještě učilo, že podvod a krádež je špatná. Byť tohle není ani podvod, ani krádež, prostě se paní markující uťukla.

Nakonec to vyřešily, paní doplatila zbytek a zcela zpocená odklopýtala za svými kočičkami, které budou jstě rády za dobroty vykoupené ponížením.

„Milá paní, alespoň jste mohla poděkovat, že vám zachránila peníze.“ Řekl jsem během pečlivé kontroly své účtenky.

A tak bych rád poděkoval všem, kteří se nechají plísnit jen proto, že jsou poctiví. I v dnešní tak prapodivné době se vyhýbají lžím a podvádění. Nekradou, byť k tomu mají příležitost a nikdo se nedívá. Neházejí druhým klacky pod nohy, protože je to veselé. Děkuji a jsem moc rád, že ještě jste.