Díváte se někdy na televizi? Sledujete také reklamy? Všímáte si, o čem jsou? Bavíte se u toho? Já ano.
Na hlad je prý dobrá mléčná rýže. Alespoň ten medvěd to zpívá. Představuji si, jak se ke mně v kanceláři nepozorovaně přiblíží a začne mi hudlat do ouška. Představuji si, jak mu smrdí z tlamy a jak mi ta šelma nic neudělá. Představuji si, že pak budu mít, jako pořádný chlap, chuť na sladkou mléčnou rýži.
Sprchový gel. Žena ve zralém věku se podivuje nad přítomností sprchy. Patrně ji vidí poprvé. Ovšem gelu na sebe nalije tunu, aby byla kůže dostatečně hydratovaná.
Asijská matka, kterou porodí bowlingová dráha, tklivě osočuje intimspray, že jí odloudil syna a vehnal ho do náruče lepé děvy. Patrně Oidipovský komplex. Či něco ještě horšího.
Rozvášněná dvojice demoluje byt. Trhá dvířka, ničí kuchyň, metají po sobě jídlo. Čekám, že to bude reklama na demoliční práce. Chyba lávky. Můžu si vzít úvěr na rekonstrukci bytu.
Ostatně destrukce je v reklamě oblíbená. Třeba ničení talířů a misek jen proto, abych si mohl v supermarketu koupit jiné, designové. Samozřejmě skoro zadarmo.
Speciální postavení má reklama na černou limonádu s retardovaným psíkem. Tu si oblíbili moji synové a neustále ji vyhledávají. V autě mi říkají „jeftě můfeš, jeftě můfeš“, když si hrajeme s kostkami křičí „ftůj, ftůj, ftůj!“ a hlavně neustále vyžadují doušek perlivého nápoje plného kofeinu a cukru.
To, že je v televizi reklamní blok poznám podle toho, že za mnou jeden nebo druhý přiběhne a oznamuje mi, že nutně musíme pořídit jogurt, očičkový sýr, auto nebo policejní helikoptéru.
