- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dnes ráno jsem si na sociální síti přečetl povzdech, že ty buchty už nejsou, co bývaly. Samozřejmě tam byl přiložený obrázek s vychrtlou buchtičkou s nepatrnou makovou náplní. Rozeběhla se pod tím příspěvkem živá diskuze, která vyústila až k osočování člena vlády. Jak jinak. Má patrně prsty ve všem.
Jistě, sociální sítě se buchtami jen hemží. Ovšem většinou nejsou kynuté, ale pěkně nakynuté. Droždí bych z toho nakynutí neobviňoval. Jsou to buchty krev a mlíko. Někdy plně oblečené, jindy jen aby se neřeklo, pár šňůrek halí obliny a intimní zákoutí.
Aby byl můj příspěvek vyvážený, musím se zmínit i o fotografiích chlapců. Ti nebývají nazýváni buchtami, pokud ovšem jen nesedí doma, a nekyne jim bříško po vzoru velikonočního mazance. Ti se zpravidla nenechají fotit. A když, není to v lichotivé pozici. Pak jsou tam ovšem chlapáci, kteří mají s buchtami hodně společného. Zejména pekáč buchet v oblasti, kde my ostatní máme v lepším případě kráter pupíku.
Tento pekáč buchet jistě nemají od pravidelného pojídání buchet, na to bych vsadil. Jsou za tím hodiny v posilovně, genetická výbava a hromada odříkání. Nic pro našince. Pro nás jsou určené plavky pruhované, jednodílné, časem prověřené, žádná tanga.
Buchty se pečou i doma, nejsme tedy odsouzeni na šizené výrobky velkoproducentů. A doma se neodbýváme. Náplň je krásně dochucená, a obaluje ji jen tolik těsta, aby nevytekla. Nakonec se upečené buchty posypou moučkovým cukrem, jako to udělala mladá mlynářka v oblíbené pohádce S čerty nejsou žerty, a může se papat.
Buchtou jsem býval v dětství nazýván i mojí maminkou. Říkala, že kam mne postavili, tam jsem zůstal. Ani nevím, zda si tehdy stěžovala nebo to byla pochvala.
Další články autora |