Jednoznačně politici. I kdyby si přidali 100 %, nedosáhnou platů v Hollywoodu. Ovšem těm penězům odpovídají i slabé výkony.
Jsou to herci. Přijmou nějakou roli a tu pak hrají. Přestože nerozumí textu, nechápou pointu a netuší, co budou říkat zítra. V předvolebním klání ze sebe dělají šašky, vykřikují nesmysly a lákají publikum. Po volbách se do krve hádají o největších malichernostech, prolévají emoce a snaží se najít podporu napříč hereckým spektrem.
Občas se objeví v novinách, kde poskytují obsáhlé rozhovory o ničem, komentují na svých profilech každodenní důležitosti, mnohdy prsty někoho jiného. Někdy se dostanou i do televize a tam v přímém přenosu exhibují. Vykřikují silná slova, plivají kolem sebe, odhánění obvinění, házejí vinu na jiného herce. A lidé radostně hýkají a podporují svého oblíbeného kumštýře.
Mezitím se zapomíná na rozházené veřejné finance, výsměchovou minimální mzdu, armádu nezaměstnaných, vyrabované zdravotnictví, podplácené zemědělství, vystrašenou policii, justici a státní zastupitelství. Zdevastovaný průmysl, zničené hodnoty a pokřivené ideály. Všechna důležitá témata jsou zakrývána růžovou optikou vyhozených věnců, nemocných dětí a běsnících zvířat.
Pokud by moc těchto špatně placených a ještě hůře pracujících herců končila se závěrečnými titulky, bylo by to snad i v pořádku. Mohl bych vypnout placenou televizi a dělat, že se nic zásadního nestalo, jen jsem ztratil několik minut, které se již nikdy nebudou opakovat. Ale ono se děje. Tito herci v konečném důsledku, a na základě ústavy, demokraticky ovlivňují můj život. Jeho kvalitu. A také životy dalších mnoha lidí.
Jejich komediantství bude mít dalekosáhlé neblahé důsledky. Zítra, pozítří a v dalších dnech a letech. Kabaret měl jistě opodstatnění ve své době. Dnes už potřebujeme jiné herce. Herce s jasnou odpovědností za zemi a občany. Herce charakterní, neúplatné a charismatické. Budou to stále herci, ale začnou snad konečně hrát i něco jiného než tragikomedie.
