Včera jsme byli na Mikulášské nadílce. Na dopravním hřišti a dozvěděli jsme se spoustu důležitých informací. Děti jsou prostě bezprostřední.
Pozvali si nás na dopravní hřiště, které je na Proseku, na Praze 9. Krásné, nové, se spoustou křižovatek, semaforů, s kruhovým objezdem a také čerpací stanicí. Pod přístřeškem jsme hráli pohádku na motivy pověsti z Jáchymovska, o klapajících mlýncích. Dětí byla velká hromada a tak jsme si bez problému vybrali krásnou dceru pana mistra, která nechtěla přijmout své herecké jméno a tvrdošíjně trvala na civilním.
Krásně hrála zamilovanou a nejraději by se provdala i za obstarožního padoucha Papriku, přestože to neměla ve scénáři. Tovaryš Tomáš zase bravurně podříznul smrček, který společně s milovanou dívkou nazdobili a dokonce se i líbali, až panu otci málem puklo srdce, jak jim lásku nepřál.
Pohádka dopadla dobře a zemřel pouze starý Paprika, kterého klepla pepka, když se dozvěděl, že jeho mladá milá má už jiného. Pak nastoupily děti, které zpívaly Vánoční koledy a těšily se na Mikuláše. Ten dorazil v doprovodu hyperaktivního čerta a líbezného anděla. Děti se rozdělily na dvě skupiny, jedna se těšila na dárečky, druhá se rozplakala, že je čert odnese do pekla.
Mikuláš pak četl z objemné knihy hříchů a jeho pomocníci předávali připravené dárečky dětem, které slíbily, že se polepší. List v knize hříchů byl vždy rozdělen na kladné stránky a ty záporné. Mikuláš se vždy radoval, pokud se objevilo, že dotyčné dítě mluví sprostě a nabádal hambáře, ať nějaké takové slovo řekne do mikrofonu. Všechny děti stály jako zařezané a styděly se. Jen jeden chlapeček suše prohlásil: Hovno. A bylo vymalováno.
