Nevím jak vy, ale já mám dost sousedů. A nejen v baráku, kde bydlím. Nikdy jsem si ovšem nemyslel, že to dojde tak daleko.
Jedním ze sousedů ze vzdálenějšího okolí je pan Jiří. Kamenořezáč, poeta, hudebník, autor a amatérský mičurin. Obvykle přijde, hlasitě zaklepá na dveře, že se všichni leknou a pak vstoupí. Obvykle má bagančata od hlíny, protože se vrací ze své zahrádky, kde pěstuje kdeco. Obvykle nám přinese nějakou laskominu, o jejíž existenci jsme dosud neměli ani ponětí. On však zná nejen její jméno, ale i latinský výraz. Ví, do čeho se rostlina používá, s čím je skvostná a kde vynikne.
Požádá mne o čeřen a já vím, že je zle. Nejprve chabě odporuji, že nemám čeřenu, že nejsem rybář. Jiří tedy změní žádost na cedník, který vzápětí použije na opláchnutí doneseného bejlí. Pak nastává hromadná ochutnávka. Někteří účastníci se ošívají a dávají najevo svoji obavu o zdraví a život. Patřím mezi ně. Jiří nás však ubezpečuje, že je vše zdraví neškodné. Naopak, většina je prospěšná, či dokonce léčivá.
Nejprve se vytasí s Lichořeřišnicí větší. Jsou to takové listy a květy. Chutnají štiplavě, podobně křenu. Slabší povahy omdlévají a zapíjí to doušky vody. Nepomáhá to. Následuje Slunečnice hlíznatá, která má příchuť po oříšcích. Taková kedlubnová chuť to je. Lidé se přestávají bát a žádají další ochutnávku. Přichází na řadu Šrucha zelná se svojí nakyslou chutí. Je pěkné sledovat zejména dámy, jak se šklebí. Pak na nás vytáhne dlouhého bílého červa, o kterém prohlásí, že se jedná o oddenkovou hlízu Čistce bahenního. Název si však nechá až po prvním ochutnání. Ví, že by si nikdo tu hlízu s příchutí kedlubny nedal.
Posledním chodem je Lilek hulevníkolistý. Děvčata omdlévají a červenají se. Přesto ochutnají a zjišťují, že chutná něco jako Peruánská mochyně či třešně. A přidávají si další bobule. Někteří se stále nevyrovnali s prvním vzorkem a stále koulí očkama a křičí: Plameny Paříže! A Jiří se jen usměje a uklidí svoji úrodu, rozloučí se a zase zmizí do tmy. Jen po něm zbude kopeček hlíny, co se mu vydrolil z traktorového vzorku.
Bojím se, co přinese příště.
