Když chtějí vařit děti

Máte kuchyni? A děti? Chtějí vám pomáhat? U nás je to šílenství. Někdy nás dokonce terorizují od samého rána. Nebyl jsem jinačí.

Naše děti mají v oblibě jídlo. Rády ho konzumují. Někdy jsou přehnaně vybíravé, zejména ten starší. Například mu vadí smažená cibulka. Dokáže sedět hodinu nad jídlem a pečlivě odebírat kousky cibule a klást je na okraj talíře. To kvůli němu krájím cibulku najemno, aby si pěkně užil. Také mu vadí zelené věci v jídle. Brokolice, špenát či okurka. Ten mladší sní všechno. V množství větším, než malém. To má rozhodně po mně.

Před časem jsem od tety Majky, její dcery Péti a strejdy Františka dostal několik krásných kuchařských knih. Díky tomu, že je v nich spousta lákavých fotografií hotových jídel i postupů, vyřádí se s nimi i ten mladší, co ještě neumí číst. Kluci vždycky vytáhnou některou velkou knihu, nalistují oblíbenou dobrotu a pak se dožadují její přípravy. Pokud bychom jim pokaždé vyhověli, máme v týdnu čtyřikrát pečenou husu, osmkrát vejce Benedict, třikrát roastbeef a nepočítaně bábovek.

Nemohu nevzpomenout na své kuchařské začátky, kdy jsem ve čtyřech letech dostal chuť na krupicovou kaši. I nalil jsem mléko do hrnce, a začal ho nemilosrdně vařit. Věděl jsem, že se musí dobře míchat, aby se nepřipálilo. Čekal jsem, že začne houstnout a ono nic. Ani po hodině vaření. Pak přišla maminka a zachránila mne, protože do mléka nasypala dětskou krupičku a bylo to.

Starší syn za mnou nedávno přišel, že by se chtěl zúčastnit známé televizní soutěže ve vaření. Prý tam půjdeme spolu, protože už jsem vařil a mám s tím před kamerou zkušenosti. Připravil detailně sestavené, vymazlené menu, které se mnou každý den konzultoval. Hlavně mu šlo o jídla, která nikdy nikdo nevařil. Prostě chce být originální. A hlavně, chce vyhrát pohádkovou částku. Prý na další stavebnice. Nyní již jen čekám, kdy vyhlásí casting na vaření rodičů s dětmi, a hned nás přihlásím.

To bude tóčo.