Máme tu červen, pomalu končíme. Ještě několik týdnů, a zase bude na rok utrum s čerstvým chřestem. Budeme odkázáni na zmrazené či zavařené zásoby. Ale ruku na srdce, není to ono.
Přiznám se, miluji chřest. Krásný, čerstvý, křupavý, voňavý. Zelený více, než bílý, tenký více, než tlustý. Grilovaný více, než zapečený. A vůbec nejvíce mám rád syrový, jen tak ukousnout hlavičku, a užít si tu plnou, hráškovou chuť.
Receptů jsem vyzkoušel už hodně. Zhruba před rokem jsem tu popsal, jak dělám fantastický chřestový krém. Letos jsem se pro chřest dostal poměrně pozdě, ale stále měli luxusní výběr. Kromě jiného i tenký zelený chřest na grilování. No to je lahoda.
Stačí ho prohodit s uzenou šunkou či slaninou na pánvi, do lehkého zahnědnutí hlaviček, jen sůl a pepř, trocha másla, a je slast na světě.
Pokusím se i o chřest Mimóza. Ten název není pro našince nic moc, ale výsledek bude určitě stát za to. Hlavním poznávacím znamením je rozdrobené vejce uvařené natvrdo. To je prý jako barvy květu mimózy. K tomu grilovaný chřest, a Béarnská omáčka.
Je to jako s ústřicemi, či lanýži. Nejlepší chvíle na to dát si je, máme jen určitou část roku, a pak nám nezbývá se jen těšit. Protože zakonzervované to není ono. Jednou jsem vyzkoušel zamražený chřest, a v zoufalství jsem sáhl i pro chřest ve sklenici, a slaném nálevu. Fakt nikdy více.
Jo a ještě jedna dobrá rada. Nedávejte si chřest, pokud jdete k lékaři a máte mu odevzdat svoji moč. Prý se to nestává každému, ale u mne je ten odér masakrózní. I paní doktorka to říkala těsně předtím, než omdlela.
Dobrou chuť a dobrý den všem.
