Vejce. Taková běžná součást našich životů. Co trápení nám již způsobila. Kolik lidí již zemřelo pro vejce a díky vejcím. Až po nich opět sáhnete v obchodě, uvědomte si jejich individualitu.
Fráze „jako vejce vejci“ se obvykle používá, když chceme vyjádřit neuvěřitelnou podobnost. Třeba u dvojčat, která chodí do stejné třídy a rodiče jim navíc dávají stejné oblečení, aby kantory ještě více potrápili. Tuto funkci ovšem nemají rádi studenti na vysokých školách. Pomocí aplikace vejce vejci se totiž dají odhalit stejnosti v nestejných diplomkách.
Na druhou stranu, pokud se podíváme na dvě stejná vejce, musíme konstatovat, že nejsou tak úplně stejná. Pravděpodobně je to dáno ruční výrobou, přestože se při výrobě vajec rukou vlastně neužívá. Až při jejich sběru, a to pouze u malochovu.
Vejce je každé originálem. V tomto individualismu šel asi nejdále ruský klenotník s neruským jménem, protože byl z uprchlické rodiny, Fabergé. Ten vyráběl vejce bez slepic, zato velmi cenná a ceněná. Zlatem, drahými kameny a nápady nešetřil. O něco levnější variantou jsou vejce čokoládová, která rovněž skrývají překvapení, zpravidla v podobě hračky.
Vejce máme k dispozici v nejrůznějších velikostech. V gastronomii se uplatňují malinkatá křepelčí, větší od slepic, ještě větší kachní a velkoobjemová pštrosí. Ta jsou určena mnohočlenným rodinám. Ovšem v obchodě jsem objevil i vejce v plastiku. Konkrétně ve velké plastové nádobě. Byla tam namačkaná jako slanečci, aby se kuchařky nemusely namáhat s rozklepáváním. Také tam měli dlouhé bílé hady se žloutkem uvnitř. Nevzbuzovalo to ve mně moc důvěry.
A to si občas dávám lahůdky jako Henri vejce, kterému se někdy říká Ruské či dokonce Pražské. Také si dávám vajíčkový salát, či závitky v rosolu, na kterých je položený plátek vejce. Domnívám se, že je to plátek právě z onoho hada, protože chutná nevaječně.
Vejce miluji. Míchaná, smažená, s kapkou lanýžového oleje, ztracená na toustu jako vejce Benedict, na tvrdo, na hniličku, do skla. Jakkoliv. Nemusím kachní zárodky, či černá vejce, co příliš nevoní. Nejvíce mne baví vyhodnocování v obchodě, zda jsou vejce z Čech, podle mrňavého kódu, který je na vejcích vytištěn. Úpěnlivě hledám vejce, které je natočené tak, aby to CZ bylo čitelné. To, zda je vejce z klecového chovu, či si hovělo ve slepici kdesi venku, už nezvládám rozlišovat. A už vůbec neřeším, co bylo dříve. Zda vejce nebo slepice.
Ostatně, jakožto na zástupce savců, na mne mnohokrát rodiče hartusili, že jsem jako z divokých vajec.
