Jste úplně mimo, když třídíte, vozíte věci do sběrného dvora a vůbec se snažíte, aby do popelnice šlo jen to nezbytné. Proberte se!
Třídíme jako zběsilí. Hlavně žena, ta je tím úplně posedlá. Plasty, papíry, sklo, krabice od nápojů. Šílené. Nejlepší je hra, kdy jezdíme od barevných kontejnerů k jiným barevným kontejnerům a hledáme nějaký ten nepřeplněný, kam bychom naše vytříděné poklady umístili.
Naštěstí je jich tu dost a tak se nakonec vždycky chytneme.
Včera jsme měli poněkud jiný náklad. Rozšmelcovaný rotoped, vadný rýžovar a hromadu použitých tonerů do tiskárny.
Zajeli jsme proto do sběrného dvora. Opravdu jsem si myslel, že tam berou úplně všechno. Dokonce jsem byl přesvědčený, že budou rádi, že nás pochválí za to, že jsme odpad nepohodili někam, kam to nepatří.
Pán v kanceláři mi oznámil, že tonery neberou a když jsem se ho ptal, co s nimi mám dělat, poradil mi, abych je vhodil normálně do popelnice. Zanechali jsme tu tedy pouze rotoped a hrnec. Díky přeochotnému hyperaktivnímu pracovníkovi u velkoobjemových nádob, jsme byli rychle hotoví a mohli jsme odjet. V kufru hromada tonerů.
Naštěstí jsme museli domů jet objížďkou, protože Libeňský most betonují a Zenklovu ulici destruují. Proto jsme se zastavili ve velkoprodejně s elektronikou a tam si od nás tonery ochotně převzali.
Snad nebudou s omezováním přijímaného sortimentu ve sběrném dvoře pokračovat. Bojím se, že budu objíždět jednotlivé obchodníky a vozit jim tam nepoužitelné zboží. Nakonec i ti mohou říct, že si to nevezmou a že musím za výrobcem. A do Číny je to už pěkný kousek.
To bych to pak asi musel opravdu naházet do popelnice.
