- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Každé ráno je to podobné. Mění se jen počasí. Dneska to bylo prosluněné jitro, kluci vstali bez odmlouvání, o to se postarala maminka, a já jí byl vděčný. Vyrazili jsme včas, a dokonce i dopravní situace byla v normě.
Před školou se potkáváme s rodiči, a žáky. A také učitelkami. Docela normálně se pozdravíme. Obyčejně. Dobrý den, hezké ráno, ahoj. Podle toho, jak moc se známe.
Pak s mladším do školky. Musíme kličkovat mezi pejskaři. Je jich zhruba stejně, jako rodičů, co vedou své ratolesti do školských zařízení. Opět se zdravíme s procházejícími chodci. Obyčejně. Normálně.
Blíží se jedna holčička s maminkou.
"Mami, proč nám ta paní neodpověděla na pozdrav?" Zeptá se překvapeně dívka.
"Víš, dospělí se nezdraví." Zněla odpověď od mámy.
Jako opařený jsem je pozdravil. A celou dobu mi ta informace vrtá v hlavě. Opravdu se dospělí nezdraví? To by přece byla škoda. Pak se přece nemůžeme jako společnost uzdravit.
Tak pěkný den všem. I dospělákům.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...