Nechtěl jsem v titulku hned použít nemravné, až sprosté slovo. Vlastně, podle kodexu ani nemohu. Proto ten zmetek. Jak asi probíhá obchodní jednání na vysoké úrovni?
Představuji si, že takto nějak musí znít otázka prodejce, který chce uspokojit nejméně náročné zákazníky ve svém obchodě, či spíše prodejním řetězci. Předpokládám, že malý obchodník si to prostě nedovolí, protože tak nějak tuší, že prodejem nekvalitního zboží, si stálou klientelu nevytvoří.
A na tuhle poměrně jednoduchou otázku výrobce vyskočí z polstrovaného křesla, a začne se rozčilovat, že on je tu proto, aby byl nejlepší. Že nemá zapotřebí vyrábět nekvalitní zboží. Že mu záleží na dobré reputaci, protože na obalu výrobku je umístěno jeho logo, na kterém si zakládá.
A proradný obchodník smutně sklopí oči, uvědomí si, že chtěl oklamat své zákazníky, a v akčním letáku mu nabídnout předraženou náhražku kvality. Je zhola jedno, zda se jedná o masné výrobky, pečivo, nebo snad nářadí. Pak nakoupí to nejlepší, co dotyčný výrobce produkuje, a těší se, jak všechno s přiměřeným ziskem prodá, a všichni budou spokojení.
Nebo ne?
Nebo se snad dohodnou?
A zákazník? Hltavě si přelouská barevné letáky, a vrhne se mezi regály, kde vedle sebe leží kvalita i naprostý odpad. A místo toho, aby obchodníka tím odpadem profackoval, koupí si ho za akční cenu, a pak si na něm doma u televize pochutná.
Škoda, že zákonodárci ještě nevymysleli nějaký předpis, podle které by na obalech šmejdů byly odpudivé obrázky, jako na cigaretách. Nekvalitní zboží je totiž také velmi škodlivé.
Ponechávám stranou tolik oblíbenou otázku dvojí kvality potravin, kterou se fetišisticky zabývají politici napříč spektrem. Tam není co řešit, jedná se totiž o trestný čin. A hotovo.
