A je to tu. Komodity padají jako klasy v krupobití. Národní měny ztrácí hodnotu. Za rohlík budeme platit tisícovkou. A proč?
Jistoty, potřebujeme jistoty. Ovšem máme pouze jednu jistotu. Smrt. A ani u smrti nevíme, kdy přijde. Co se týká společenských jistot, neexistují. Cokoliv, čeho se dotkne člověk, se změní v nástroj manipulace. Ve zbraň, kterou používají mocní proti bezmocným. Proti těm, kteří je živí. Kteří je volí. Kteří se nechají ovládat.
Jaká je cena pšenice, ropy, cukru? Jeden den závratná a pak stačí správně uvolněná informace a cena klesá volným pádem. Jaká je cena České koruny? Kolik si za ní můžeme vyměnit? Stačí správně uvolněná informace a koruna bude bezcenná. Kde je jistota?
Jistota jsou nemovitosti. Důl? To je přece díra v zemi, jak by vám mohli vzít důl. Vlastníte barák? Máte jistotu. Jistotu, že jednou přijdou a umístí vám tam potřebnější. Jak sociální. Postupně degradovat osobní vlastnictví a průměrovat lid. Problém ovšem je, že ten průměr už dávno není průměrem, ale klesá do podprůměrnosti. A proč? Neustále se srovnáváme s horšími.
Stačí jedna informace a odstoupí šéf velké firmy. Stačí jedny trenky a odstoupí někdo nevinný. Co na tom, že podvádí skoro všichni. Co na tom, že kominíci nosí štěstí. Co na tom, že uprchlíci se rozmístí sami i bez kvót. Co na tom, že si jednou nekoupíme ani ten rohlík, protože se už nikomu nebude chtít pracovat. Všichni budeme zaměstnaní ve státní správě, s jistotou pravidelné valorizace platů, budeme žít na dluh a všichni budeme podprůměrní.
No fuj, chce to nějaký optimistický závěr. Už vím, přepíšu to poslední souvětí v duchu moderní dezinformace. Všichni budeme zaměstnaní s jistotou a dluh bude jen podprůměrný. Jupí!
