Tohle zvolání slýchám v poslední době nějak často. A to se nacházíme v mírovém období. Každý den, každý okamžik za něco bojujeme. Nebo proti něčemu?
Ač zapřísáhlý pacifista, přesvědčený, že každý spor se dá řešit rozumnou domluvou, uvědomuji si, že pokud stojíme proti demagogickému nepříteli, který neváhá využít jakýchkoliv zbraní, aby nás ovládl, musíme bojovat. Ne snad proto, abychom nad ním zvítězili, protože ten, kdo uchopí zbraň, již nemůže být vítězem, ale abychom neměli špatné svědomí z toho, že jsme byli nečinní, když se zlo dralo k moci.
Bojovat se dá za něco a za někoho. Za nějakou ušlechtilou myšlenku, za ušlechtilého vůdce. Existuje-li však vůbec někdo takový. Většinou se na tomto světě bojuje za příslib lepšího (resp. lenošnějšího) života. Bojuje se pro peníze. Dokonce se najdou takoví, kteří bojují za někoho, kdo je výrazně horší, než oni sami. Boj se pak stává fanatickým vykřikováním nesmyslných argumentů. Někdy takový fanatik přejde od myšlenek k činům, a začne ničit.
Ovšem každý den se na naší planetě bojuje i za dobré věci. Většinou je to u těch nejnuznějších, kteří bojují za holý život. Za čistou vodu. Za místo k žití. Za něco, co my bereme jako samozřejmost. Snad proto si těchto běžných součástí našeho života tak málo vážíme, a dopouštíme, aby nám je někdo potajmu odebíral. A jednou, až zjistíme, o co všechno jsme přišli, bude už pozdě za tyto důležitosti bojovat. Staneme se nevolníky. Otroky kohosi bezcitného.
Každý den bojujeme. Věnujeme hromadu energie na různé boje. Měli bychom si však dobře rozmyslet za co a za koho bojujeme. Nás boj může být vítězný, pokud budeme dobrými bojovníky, a nebudeme zneužívat darů, které nám byly svěřeny. Pokud se nespolčíme se zlem, přestože je to jednodušší. Volba je na každém jednotlivci, každý den, v každém okamžiku.
