Česká pošta je před krachem, ale na ředitelství se stále tančí, popíjí a zpívá. Platíme za služby, které nejsou naplněny. Jak dlouho ještě?
Naštěstí to není často, ale občas musím něco poslat nebo obdržet přes Českou poštu. Je to prý státní podnik a podle toho i funguje. S penězi neumí nakládat, nedokáže motivovat zaměstnance, neumí být efektivní. Podobně jako i jiné státní podniky, které mají nenažranou generalitu, nespokojené pracovníky a rozčarované zákazníky.
Přesto se každoročně rozdělují báječné odměny. Na těch správných místech samozřejmě.
U nás na poště už oficiálně vyhlásili, že nerozvážejí balíky. Ani ty do ruky. To je ta služba, na kterou běhá otravná reklama. Ta služba, za kterou si připlatíte, pak čekáte a nakonec se nedočkáte.
Pak vyrazíte na poštu, kde mají naštěstí pět okének a automatizovaný systém čísel, aby každý věděl, jak dlouho asi bude čekat. Přišel jsem si na poštu pro balíček do ruky, vzal si číslo a zjistil, že je přede mnou asi třicet lidí. Z pěti okének fungují dvě. Tedy, jsou otevřená.
Během padesáti minut čekání na mne nakašlalo pět lidí své bacily, zjistil jsem, že sedm spoluobčanů nedokáže vyplnit podací lístek, tři neumí stisknout tlačítko s požadovanou službou bez asistence druhé osoby. Nejlepší byla hláška paní doručovatelky, která obsadila s ostatními dámami ve stejnokroji jedno okénko. Prohlásila bezradné stařence: Zmáčkněte co chcete, stejně je to jedno.
Také s identifikačním kódem je legrace. Musíte ho nadiktovat paní za přepážkou pětkrát a nakonec ho stejně ukážete přes okénko, skrz které už skoro není vidět, protože je obložené letáky, losy, časopisy a psacími potřebami.
Asi je nevyšší čas vyměnit management, protože stávka zaměstnanců nepomůže. Nikdo si jí, podobně jako na dráze, nevšimne.
