V novinách se o něm dost psalo, i v televizi vysílali různé reportáže. Je to s ním stále špatné a zájem veřejnosti je chabý. Dožije se dalších narozenin?
Ten chlapec se narodil předčasně před sto lety a díky nadšení mnoha lidí, se mu první léta dařilo celkem dobře. Sílil a bohatl a byl paradoxně největší. Pak přišel malíř pokojů a v lidech se probudily ty nejhorší vlastnosti. Udávali, kradli, zabíjeli. Chlapci byly amputovány různé části těla, byl srážen na kolena a nucen ke spolupráci. Naštěstí ta poroba netrvala dlouho a chlapec se mohl znovu svobodně nadechnout. Byl to ovšem krátký nádech.
Jako by válečných hrůz nebylo dost, k moci se vřítili lidé se silnou ideologií, ale bez špetky slušnosti. Ti chlapce oblékli do slušivého rudého plachtoví a nasměrovali jeho další kroky na východ. Jako nebezpečná nemoc prolezli do všech chlapcových důležitých orgánů a obezřetně ničili každý pokus o ozdravění. Chlapec se normalizoval a přišlo mu to přirozené. Nechal za sebe rozhodovat jiné, měl zajištěnou stravu, pevné ceny a jistotu zaměstnání.
Ostatní, podobně postižení chlapci se už dávno se svou nemocí potýkali, snažili se jí vyléčit a uzdravit se. Jen tenhle chlapec to vydržel nejdéle. Nakonec se nákaza domluvila s antibiotiky, že se stáhne. Nasadili společně chlapci růžové brýle, vysvětlili, že je zčistajasna demokracie, že skončila vláda jedné strany. Nastala doba všemožného. Chlapec se nestačil divit, jak mu privatizují různé části těla, děsila ho jistota desetinásobku i potřeba si utahovat opasky.
Byla v něm malá dušička, když viděl, jak se důležití lidé střídají na důležitých postech, jako apoštolové na orloji. V jednu chvíli tihle důležití lidé roztrhli chlapce vejpůl a zanedlouho obě části integrovali do velkého celku, aby se jim dobře žilo. Chlapec si musel zvyknout na mnoho novinek, bez kterých moderní člověk nemůže být. Například dotace, korektnost, dph, eet, schodek, dluh, penále. A na jiné pojmy klidně může zapomenout. Jako třeba na slušnost, morálku, poctivost, lásku, pracovitost.
Chlapec je stoletý, zažil toho opravdu hodně, různé experimenty, čistky, revoluce, vraždy, smiřování, stavby pomníků i jejich bourání. Moc si přeje, aby lidé, kteří se o něho starají, konečně odhodili chamtivost, nenávist, slabošství, zákulisní zájmy, prospěchářství, lenost. Aby ho přestali zaprodávat, ničit, potápět, rozkrádat, dusit, plenit, zadlužovat. Je to přece jen chlapec, byť stoletý, a ten si zaslouží ochranu milujících rodičů.
