Co všechno se nedozvíme o koalici ODS s ČSSD v Praze v tuto chvíli nevím. Jak tato koalice bude vládnout neví nikdo, neboť ještě vládnout nezačala. Proto mi útoky na tuto koalici připadají účelové a ze strany TOP 09 jako pláč nad rozlitým mlékem. Bylo pouze na TOP 09 koho si vybere za partnera pro vládnutí, neboť vítěz má právo zahájit jednání a vyjednat co nejlepší podmínky pro svoje programové priority. Zde TOP 09 naprosto selhala.
Hned od počátku si diktovala podmínky a neuvědomovala si, že ODS si může vybrat jiného partnera, než TOP 09. Jednání s ČSSD brala TOP 09 jako červený hadr na býka, v tomto případě na ODS. Jak už to bývá, kdo chce mnoho nemusí mít nic. Jednání je o kompromisu a hlavně o programu. Není možné nikomu nic diktovat, jen se snažit obhájit svůj program a prosadit ho do společného koaličního programu.
TOP 09 dala najevo, že bude jednat i s ČSSD, ale od začátku měla jasno. ČSSD považovala pouze za figurku do své hry. Zástupci topky mohli hned na začátku nabídnout ČSSD takové podmínky pro společné vládnutí, které by ukázaly, že myslí jednání s ČSSD naprosto vážně. Někdy i vítěz musí udělat ústupky a možná dostane více, než trvat na určité formě diktátu. Zde platí heslo “někdy méně znamená více”. Co by však nemělo existovat je, aby strany diktovaly podmínky stranám druhým, koho chtějí a koho ne. Je věcí každé strany, které lidi dosadí do funkcí, neboť ona sama ponese za toto rozhodnutí odpovědnost.
V Praze mohla vládnout pravice, ale TOP 09 vytvářela příliš velký tlak. Poslední kapkou byla snaha TOP 09 vtáhnout do jednání Nečase a Kalouska. Pokud jsou to opravdu demokratické strany, pak jejich vedení může pouze doporučovat, ale nemůže diktovat ani v Praze ani v jiných městech a obcích, jaké koalice se mají stavět. To je záležitost předsedů daných regionů a organizací. Ve městě a obcích vyjednávají a vystupují za stranu ti, které si zvolili místní členové. Hovořit dnes o tom jaká tato koalice bude, je mlácení prázdné slámy. Všechno se ukáže během vládnutí a může se stát, že Pražané budou spokojeni.
Petr Benda
