Není to konec demokracie, ale útěk před novým Senátem.

Rozhodnutí o tom, že v ČR budeme mít dvoukomorový parlament nevzniklo v hlavách lidí, ale politiků. Nestalo se tak z důvodu potřebnosti dvoukomorového parlamentu, ale proto, aby byli uspokojeni ti, kterým se nechtělo hlasovat pro rozdělení federace. Když Senát spatřil světlo světa postupně se stával aktivním tělesem na politické scéně. Senátoři se vždy snažili, aby mohli co nejvíce zasahovat do rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Někdy dobře a někdy méně dobře. Byl to právě Senát, který podával několikrát Ústavní stížnosti.

Při návštěvě Senátu ČR 13. 4. 2007 pan prezident Klaus řekl: “V této době, ale nejen v ní, se ukázal význam Senátu jako stabilizující faktor našeho politického a ústavního systému, jako pojistky demokracie a ústavnosti i jako politického tělesa, které charakterem svého vzniku a způsobu fungování zklidňuje někdy přespříliš antagonickou a na politickém cyklu závislou atmosféru dolní parlamentní komory. Jsem přesvědčen, že tento pocit není pouze můj, že to podobně vnímá většina české veřejnosti a že se to projevuje i v rostoucí důvěře, které se Senát – po nelehkém začátku svého fungování před více než deseti lety – začíná u naší veřejnosti těšit.”

Nyní ten samý pan prezident označil záměr ČSSD stěžovat si u Ústavního soudu za „konec demokratického systému“. Vypadá to jako by nové složení horní komory parlamentu - Senátu, které bylo zvoleno občany České republiky, mělo v roce 2010 jiný význam než v roce 2007. Je to snad tím, že v roce 2007 neměla ČSSD v Senátu většinu? Dále pan prezident říká, že o zákonech by se mělo rozhodovat v Poslanecké sněmovně a opozice by neměla na prohru reagovat stížnostmi u soudu.

1)      Použití režimu legislativní nouze má svoje pravidla, která by se měla dodržovat. O tom, kdy by měl být §99 jednacího řádu sněmovny použit se už napsalo hodně.  Strašení lidí hospodářskou katastrofou a dluhem je novodobý fetiš vládní koalice.

2)      Stav legislativní nouze nebyl v Poslanecké sněmovně vyhlášen z důvodu katastrofy ani vodní, ani hospodářské, ale proto, že se někdo bojí nového Senátu i když ještě před několika týdny dělali všichni velké hrdiny. Stejně nedemokratické je projednání těchto zákonů starým Senátem.

3)      ČSSD se připravuje napadnout u soudu dva ze „škrtacích“ zákonů vlády. Tím prvním je stavební spoření, kde vláda podle zavedených pravidel i zvyklostí retroaktivně zasahuje do smluv již uzavřených. Když poruší smlouvu občan, je s ním nakládáno pomalu jako se zločincem a mnohdy přijde o veškerý svůj majetek. V tomto zákoně porušil smlouvy stát a sám si rozhodne, že je to správné aniž by sama vláda požádala Ústavní soud o přezkoumání, zda nejde o porušení Ústavy ČR. Před zákony bychom si měli být všichni rovni. Druhým zákonem, který se ČSSD chystá napadnou u Ústavního soudu, je zákon týkají se sociálních dávek. Tedy zákon, který se lidí dotkne nejvíce. I ve stavu legislativní nouze by se měla připustit diskuze, neboť jde o velmi vážné změny, které zasáhnou matky s dětmi a lidi, kteří jsou těžce nemocní a odkázaní na druhé.

Petr Benda