Dnes všichni víme co nás čeká. Vláda se propracovala obyčejnými škrty, které nejsou žádnými reformami. Jediným výsledkem tohoto škrtání je méně peněz v peněženkách všech občanů a hlavně těch, co neměli nikdy mnoho. Když už se tak zalíbilo panu ministrovi škrtat měli začít u sebe, u politiků. Nejen o 4%, ale o celých 10%, tak jako u státních zaměstnanců. Ve veřejném sektoru se zvyšování platů nedočkají snad nikdy.
Za velmi špatné rozhodnutí vlády považuji zdanění stavebního spoření, které má v sobě jednu nebezpečnou vlastnost a to je retroaktivita. Z hlediska práva, ale i z hlediska slušnosti se jedná o nedodržení smlouvy a o vědomý podraz státu, v tomto případě vlády na lidech. Neschopnost prokazuje vláda v dalších oblastech, jako je například regulace cen elektrické energie, která místo slibovaného snižování opět poroste. Vládě se však do cen energie míchat nechce.
Ministr Kalousek se zvednutým prstem hrozí, že když nebudeme platy snižovat teď, budeme je snižovat ještě více v dalších letech. To není pravda, ale pouhá výmluva od ministra, který nechce nastavit spravedlivý a solidární daňový systém, obvyklý ve všech vyspělých státech Evropské unie. Naprosto nesmyslně a nepochopitelně zavedl Kalousek tzv. povodňovou daň. Povodně jsou o solidaritě ne o státní loupeži peněz. Kdyby mělo jít o skutečnou solidaritu znamenalo by to, že ti bohatí zaplatí do nějakého průhledného povodňového fondu více a ti co berou nízké mzdy méně. Toto plošné placení na povodně spíše solidaritu odbourává. Je proti logice, že platit musí i ti postižení, kteří někdy čekají na peníze od státu velmi dlouhou dobu.
Ministr financí Kalousek přebírá hlavní otěže při řízení vlády. Je smutné vidět, jak Věci veřejné a ODS nejsou schopni ministru Kalouskovi vzdorovat. A je to i jasný signál pro voliče, že jedinou hrází, která může pravicové experimenty ministra Kalouska zastavit, je pouze silná ČSSD.
Petr Benda
