Takový pěkný pár II aneb Prvorozené dítě je krypl!

V té domácnosti žijí ve třech a teď se hádají, po kterém z otců malý mrzák zdědil špatné geny. Místo aby ho poslali do ústavu, chtějí mu sérií podomácku provedených plastických operací upravit vizáž a vydávat potomka za zdravé nemluvně.

(Volné pokračování podobenství o nevydařeném manželství mladé naivky a protřelého cynika.)

To přenošené důchodové dítě je velkým zklamáním pro každého, kdo se na ně podívá, ba i pro samotné rodiče. Žádný z těch tří si je nepředstavoval právě takhle a teď házejí vinu jeden na druhého a druhý na třetího. Vyčítají si kdejakou prkotinu, ale vrozenou vadu zatím připustit nechtějí.

Nejsmutnější je, že tenhle vysněný prvorozenec byl jedním z  důvodů, proč loni v létě tolik spěchali k oltáři. „Za pět minut dvanáct,“ volali všichni kolem, „to dítě už se dávno mělo narodit!“ Snad polovina národa se těšila, že ti krásní a upřímně se tvářící lidé zplodí ukázkové miminko. Dokonce byli ochotní se jim o ně postarat a hýčkat je na svých upracovaných bedrech, protože chápali, že jinak to zkrátka nejde. Jen když se opravdu povede.

A tak se manželé hned po svatbě dali do díla a zanedlouho oznámili radostnou novinu: potomek je na cestě. Těhotenství bylo rizikové, ale velmi pečlivě sledované. Lékařské konzilium dohlíželo na celý průběh a dokonce už před početím radilo, čeho všeho se rodiče mají vyvarovat. Jen k porodu nakonec doktory nepustili. Prý teď víc frčí rodit doma.

Když miminko poprvé ukázali, odborníci jenom nevěřícně zakroutili hlavami: přece není možné, aby po devíti měsících radostného očekávání a nespočtu kontrolních prohlídek přišlo na svět něco tak deformovaného! Od začátku všichni zdůrazňovali, že nejdůležitější je, aby dítě stálo na dvou nohách, jenže novorozenci místo jedné trčel pouhý pahýl. Ani ruce se nezdály stejně dlouhé, ale zvláštní věc – někdo říkal, že je delší pravá, podle jiných naopak přerostla ta levá. Zkrátka každý na děťátku viděl nějakou vadu. Ani kmotři se k němu nechtěli hlásit a někteří rovnou oznámili, že na křtiny nepřijdou. A co prorokovaly sudičky - přišly jen ty zlé, ale zato v celých zástupech - to ani nemůžeme opakovat, neb sprostě se na blogu psát nemá.

Jenom rodiče s opičí láskou nepřestávají zdůrazňovat, že na vzhledu tolik nezáleží. Pahýl podle nich určitě doroste a jinak jde o dětské nemoci, které přejdou samy. Nejošklivější vyrážky se snaží zapudrovat a přesvědčují nás, ať důvěřujeme jejich domácí léčbě. Navlékají nešťastné robě do fešných kabátků, zdobí ho pentličkami a o překot ujišťují, že hlavní je intelekt. A o ten prý se nemusíme bát.

Problém je, že do hlavy tomu malému nikdo nevidí, a než se ukáže, jak to s tím jeho IQ doopravdy je, uplyne pěkná řádka let. Snad by bylo lépe poslat dítko na CT a nezbytnou léčbu potom svěřit skutečným odborníkům. Už proto, že rodiče jeho výchovu nehodlají hradit sami, ale ze své kapsy na ni budeme pravidelně přispívat my všichni.

Aby se náhodou nestalo, že na toho krypla budeme platit už pořád a na oplátku neuvidíme nikdy nic!