Kdyby to bylo, jak pisete, musel by v lidech vzrustat pocit, ze se rodi vic a vic deti. Nemyslim, ze to tak je ... To vase silene slovo "nekrosdileni" je dle meho stejny jev jako cim dal vetsi pocet citatu na FB .. proste lide se pres tyto veci snazi prezentovat jako ti citlivi, moudri, soucitni atd ...... Za poslednich cca 15 mesicu ale opravdu umrelo mnohem vice ikon, nez za jakekoliv jine srovnatelne obdobi doposud. Ze jich bude vice, o tom neni sporu, protoze jde o celou generaci.

Aby jste se z Facebooku nepotento.

Díky tomu, že dneska máme 30 televizních kanálů a televize je hlavním výrobcem celebrit. Tak jich máme mnohem víc než kdy dřív. Tak je logické, že i častěji nějaké celebrita umře. Navíc, když generace proslavená v 60. letech je dneska už ve věku 70 a víc.

A ten Kirk Douglas se pořád drží...

Já to říkám takhle:lidé dnes hned vědí,že se nějaké náně v Hollywoodu zaběhl pejsek.Ale že se to samé stalo jejich sousedovi z patra,to neví...

Už dávno před xichtknihou se objevovala úchylná fascinace smrtí. Vzpomínám si na jednu tak třicet, čtyřicet let starou knížku, kdy autor popisoval fiktivní katastrofu a popisoval, jak část lidí začala coby terapii chodit na pohřby. Jakékoliv pohřby, kohokoliv.

Můj skromný názor je, že lidé píšící nekrology v současné době jsou

1) Z malé části opravdoví fans

2) Z větší části mentálně nestabilní lidé (což neznamená blázni), kteří si tím něco kompenzují. Samozřejmě existovali i dříve, ale předtím mohli brečet jen před sousedem(-kou)

Nejspíš máte kus pravdy. Ovšem za jeden rok Cohen, Prince, Bowie, George Michael - to už je pro nás třicátníky prostě solidní dávka osobností.

Díky . Nemyslím si, že jsem přišla se vševysvětlující teorií, jen jsem upozornila na jeden doposud opomíjený aspekt věci. Samozřejmě jsou celebrity první velikosti, o jejichž úmrtí by se na prvních stránkách psalo vždycky, a právě v hudbě jich loni odešlo dost. Ale pak se psalo taky o několika desítkách dalších "celebrit", u nichž se muselo většině čtenářů nejdřív vysvětlit, o koho že vlastně šlo...

Název "nekrosdílení" mi připadne poněkud necitlivý, něco jako kdybych nazýval sdílení fotek dětí "pedosdílení".

Termín "nekrosdílení" je analogií k nekrolog, osobně mi necitlivý nepřipadá. Naopak mi přijde docela přiléhavý a doufám, že se třeba ujme i šířeji.

Od té doby, co koukám na seriál Walking Dead, jsem poněkud otupěla. Co druhý díl tam zemře oblíbená postava nebo pět.

Nebojte, ono to není doopravdicky

Mekrosdílení- docela nedávno jsem se nad tím také zamýšlel. Mluvíš mi z duše. Nevím, jestli jsem cynik nebo staromilec (případně staromilský cynik), ale nějak mě ta úmrtí málo dojímají, tím pádem ani smutek nijak nesdílím, čímž nejdu s dobou. Úmrtí (výročí úmrtí) je dobrá příležitost vzpomenout si na zesnulou osobnost (celebritu stejně jako na blízkou osobu), ale zvláště v případě devadesátiletých (osobností i blízkých osob) mi nepřijde smutek nijak na místě. Navíc se možná trochu míjím s obecnou identifikací celebrit.

Možná to trochu souvisí i s onou pro mě podivnou fascinací tragédiemi. Moc nechápu hlavní zprávu dne úmrtí dítěte při autonehodě v Británii.To je jistě smutné, ale kdybychom měli truchlit nad všemi zemřelými dětmi...

---

Pryč od umírání! Přeji Ti, Petro, vše dobré do nastávajícího roku. Hodně zdraví, spokojenosti a elánu.

Taky nechápu ta pravidla, co dělá ze zprávy zajímavou zprávu. Autonehoda - běžné, nezajímavé. Hromadná bouračka - lepší. Bouračka s dětskými obětmi - tak možná na malý sloupek. Bouračka v zahraničí - zaručený trhák na hlavní stránku.

z vás musí být kámošky štauf, pustíte je vůbec ke slovu?