Lákavá nabídka

Snad každý člověk se rád občas podívá na nějaké to zvířátko. A což teprve, je-li  možnost vidět mláďátka? Tomu se přece nedá odolat!

Není důležité kdy a kde to bylo. Zkrátka jsem měla slíbeno, že když přijedu, uvidím jedenáct čerstvě vylíhnutých malých roztomilých kačenek. Protože jsem jela rovnou z práce, musela jsem se nejprve přezout z lodiček do tenisek, šaty vyměnit za kraťasy a tričko a pak už bylo možné vydat se za nimi. Co na tom, že bylo vedro, že jsem byla za celý den už trochu unavená a že doma na mě čekala další směna. Kačenky mi za trochu úsilí přece stojí. A dojít procházkou lesem k rybníčku, na kterém bydlí kačení rodinka, to není žádná velká námaha. Vlastně jsem se těšila, jak budu nerušeně přímo v přírodě pozorovat zázrak mateřské lásky a rodičovské péče.

Pomalu se blížíme, vyhlížíme, posloucháme zvuky vycházející z okolního lesa i rybníčku a najednou nám nad hlavami přeletí kačer. Tak toho jsme i přes veškerou snahu jít potichu přece jen vyplašili. Nevadí, kačenky už čekají, ty neuletí. Že by byly na druhé straně? Nebo schované v trávě? Kde jsou? A kde je jejich máma? Nic. Romantická procházka za kačátky končí, kačenku jsem neviděla ani jednu.

Vracíme se zpět a já přemýšlím, kde by mohly být. Se stoickým klidem je mi vysvětleno, že se nikam neschovaly, protože to bychom je na tak malém rybníčku určitě objevili, takže je zkrátka a prostě – musela sežrat liška. Uvědomuji si, ač nerada, že je to asi jediné logické vysvětlení. Nezbývá mi nic jiného, než tento fakt přijmout, i když bych byla mnohem raději, kdyby něco sežralo lišku a kačenky zůstaly na rybníčku. Jenže příroda má vlastní zákony, a nebude se řídit tím, co by se líbilo mně. Místo vzpomínky na idilický obraz ptačí rodinky mě teď v duchu straší osud ubohých kačenek. Alespoň si příště dám větší pozor, než přijmu nějakou lákavou nabídku.