Evropský parlament schválil návrh Evropské komise, podle kterého musí mít velké společnosti kótované na burze do roku 2020 v dozorčí radě nejméně 40 procent žen (představenstev a vedoucích zaměstnanců se nařízení netýká). Co lze od tohoto kroku očekávat?
Podle průzkumů provedených v několika zemích dosahují významně lepších ekonomických výsledků firmy s vyšším podílem žen ve vedení. Například podle průzkumu provedeného na Universitě Severní Karolíny ty firmy ze seznamu Fortune 500 (tedy pěti set amerických firem s největším obratem), které nemají žádnou ženu ve vrcholovém managementu, dosahují návratnosti vlastního kapitálu (ROE) 9,1%. Firmy, ve kterých dosahuje podíl žen ve vrcholovém managementu alespoň 24%, dosahují průměrného ROE 13,8%, tedy o více než polovinu vyššího. Pokusy o vysvětlení tohoto jevu se obvykle pohybují kolem otázky, jaké pozitivní vlastnosti ženské vedení do firem přináší (např. větší empatii a komunikativnost). Osobně soudím, že významný přínos pochází také… od mužů daných firem. Muži v ryze „pánských“ managementech se liší od těch se smíšeným složením. Lze očekávat, že ti první budou mít větší sklon k diskriminaci, předsudkům a narcismu. Ti druzí budou více otevření novým myšlenkám a odolávající stereotypům. Díky tomu jsou firmy, které jsou vstřícné k ženám, racionálnější (podrobněji viz kapitoly „Slouží erotika víře?“ a „Původ cudnosti“ knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku).
Na obranu současného stavu zaznívá tvrzení, že ženám již překážky kladeny nejsou a kariérní postup je jen otázkou jejich profesních schopností. Není tomu tak. Důkaz přišel z neočekávané strany: ze světa virtuálních her, ve kterých si hráči volí virtuální postavy libovolného pohlaví a věku. Ukázalo se, že ženské postavy jsou v hrách diskriminovány bez ohledu na to, jakého pohlaví je hráč, který postavu zvolil. Jinými slovy i ženy, které si zvolily mužskou postavu, diskriminovaly virtuální postavy-ženy (i když jejím skutečným „vlastníkem“ byl muž). Zdá se, že sklon k diskriminaci je hluboce zakořeněnou (lze říci přirozenou) lidskou vlastností.
Co s tím? Nejradikálněji se zachoval norský parlament, který již v roce 2008 odhlasoval povinnost všech společností obchodovaných na burze mít alespoň čtyřicetiprocentní zastoupení žen v představenstvu (norské ženy o něco později poznaly, že každá mince má svůj rub: v roce 2013 byla uzákoněna povinná vojenská služba i pro něžné pohlaví; ovšem vzhledem k faktu, že ve skutečnosti je odveden jen zlomek branců, je tato povinnost spíše formální). Norské firmy s tímto požadavkem vyrovnaly.
Lze předvídat, že zavádění podobného opatření u nás bude drhnout a v jižní Itálii či Řecku může ztroskotat. Neodvažuji se vyřknout nad pozitivní diskriminací soud. Jde o zásah do pravomocí vlastníků firem, na druhou stranu mírnější opatření nefungují. Její zavádění v různých zemích může být zdrojem neočekávaných přínosů i komplikací a ztrát. Dejme před vírou v tu či onu ideologii přednost zkušenostem z praxe. Studujme norskou zkušenost, sledujme, jaké výsledky přináší pozitivní diskriminace případně jinde. Z úspěchu či neúspěchu těchto opatření můžeme získat vodítko k odpovědi na otázku, zda a jak vyšší poměr žen v řídících orgánech prosazovat.
Publikováno na ipoint.cz
