- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ne že by to byla selanka. První verzi knihy jsem dokončil, vytiskl a dal přečíst manželce. Ta nalezené chyby a překlepy opřipomínkovala vtipnými poznámkami typu: „Ty jsi dostal nějakou speciální zásilku písmenek M, že jimi tak plýtváš?“ Když se jí zdálo, že moc často používám slovo schizofrenní, namalovala u dalšího výskytu sama sebe, jak mlátí hlavou o strom.
Nakladatelství Dybbuk mi poslalo odpověď pouhé dva dny poté, co jsem ji rukopis zaslal. Když jsem viděl, že mi z Dybbuku přišel mail takto rychle, bylo mi jasné, že jsem zde neuspěl. Otevřel jsem mail a četl: „Děkujeme za zaslání textu. Zajímavá práce. Máme zájem o vydání.“ Teoreticky jsem se měl radovat, ale místo toho jsem byl totálně vykolejený. Mozek mi nebral, jak je možné, že nějaký nakladatel odpoví rychle a kladně zároveň.
Nakladatel mi později řekl, že texty jsou jim nabízeny v mailech prakticky denně a v 99% případů odmítány. Na mě se usmálo štěstí, všichni tři lidé z redakce se shodli, že bych za vydání mohl stát, a tak jsem se stal členem jednoprocentní menšiny. Prý o skupinovém chování a víře nic podobného ještě nikdo nenapsal.
Nastaly trýznivé týdny hledání názvu knihy. Původní titul Takzvané dobro (parafráze Takzvaného zla od Konrada Lorenze) se nakladateli nelíbil. Nevěřil mi, že bych s kloudným názvem dokázal přijít, a když se o to chtěl pokusit sám, nedůvěru jsem mu opětoval. V hlavě se mi vylíhl název Skrytá autorita a oběma se nám ulevilo. Jen jsme přidali podtitul Iracionalita a dav v člověku.
Šéf Dybbuku mě příjemně překvapil, když navrhl, že by se pokusil získat k napsání předmluvy profesora Františka Koukolíka. Samozřejmě – ten nápad byl příliš krásný, než aby se mohl stát pravdivým, ale i tak mě potěšilo, že s tím nakladatel přišel.
Následovalo tragikomické intermezzo, kdy redaktorka převedla celý text z jednotného čísla do množného (prý pak působí objektivněji), poslala mi ho, já to otráveně vracel zpátky do jednotného, poslal jí to a ona šup, zpět do množného, takže jsem psal nakladeli srdcervoucí mail.
Kniha vyšla koncem roku – s pevnou vazbou a fotografiemi a i s tím jednotným číslem. O čem je? Kromě jiného se v ní pokouším odpovědět na následující otázky:
Jak souvisí altruismus s nutkáním vést nenávistné diskuse na internetu?
Jak poznat, zda já sám nejednám ve vleku davového myšlení?
V čem a proč jsou si náboženská a politická víra podobné?
Proč se právě kříž stal symbolem nejúspěšnějšího náboženství v historii lidstva?
Proč si za své vůdce často vybíráme narcistní a paranoidní psychopaty?
Čím se liší náboženství od spirituality a proč je lidé někdy zaměňují?
Proč nacionalisté mívají sklon nesnášet homosexuály a proč ekologičtí aktivisté jsou k nim obvykle tolerantní?
Proč se v dějinách přemisťují civilizační centra od jednoho národa k druhému?
Více v recenzi psycholožky Pavly Koucké na webu psychologie.cz.
Další články autora |
Městská část Praha-Libuš
Praha