Před časem jsem zde v článku Individualita nebo člen stáda? představil metodu analýzy skupinové iracionality politických stran. Protože se blíží volby do parlamentu, shromáždil jsem aktuální polemické texty stran a provedl analýzu znovu. Metodu analýzy skupinové iracionality jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat „vyšší“ hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím „nepřátelům“. Tomu odpovídá slovník, který používá a kterým se snaží oslovit své okolí.
K analýze jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 1. 5. do 7. 10. 2013 (s jednou výjimkou: vzhledem k malému množství článků na webu uskupení Hlavu vzhůru byly pro analýzu použity i texty z webu Suverenita – blok Jany Bobošíkové, tedy nejvýraznější strany uskupení). Tentokrát jsem nezahrnul Piráty a Svobodné, nicméně jejich loňské výsledky jsou k dispozici v tomto článku.
Míru skupinové iracionality politických stran lze určit na základě výskytu výrazů z následujících sedmi kategorií:
1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.
2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.
3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, absolutní atd.
4. Zaštiťování se kolektivem: zájmena my a oni v 1. pádu.
5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka, -istický.
6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.
7. Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.
Nezapočítávají se výrazy, které jsou součástí vlastních jmen a názvů stran a institucí (sociální demokracie, ministerstvo spravedlnosti). Seznam vyhledávaných výrazů obsahuje přibližně 1400 položek a je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011). Velký dík za spolupráci při vytvoření analýzy patří Petře Štěpánové, Kláře Přibylové a společnosti Bisnode ČR.
Analýza jde za rámec tradičního pravo-levého politického třídění. Místo něj hledá, kde se daná politická strana nalézá na škále umírněná – radikální – extremistická. Radikální (a tím spíše extremistické) strany komunikují se svými případnými voliči jiným způsobem než strany umírněné. Předcházejí před ně s rétorikou, která danou skupinu voličů osloví, tedy s rétorikou bohatou na výrazy z uvedených sedmi kategorií.
Hodnoty v tabulce udávají počet hledaných výrazů na 10 000 slov textu, v posledním sloupci je celkový součet. Zabarvení políček odpovídá hodnotě dané kategorie (bílá barva = nízká hodnota, žlutá barva = střední hodnota, šedá barva = vysoká hodnota).
V tabulce a grafu je zobrazeno, jak jednotlivé politické strany dopadly. Čím větší hodnota, tím častější v textech dané strany používání daných výrazů a tím více u ní lze očekávat chování a postoje ovlivněné skupinovou iracionalitou. Analýza ukázala, že skupinové myšlení nejméně ohrožuje Stranu zelených, naopak nejvíce jsou jí postiženy strany a hnutí shromážděné pod charismatickým vůdcem: Hlavu vzhůru, ANO 2011 a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.
Nejčastější výrazy u jednotlivých stran:
Strana zelených: nenávist, zneužití, životní prostředí, tolerance
TOP 09: idiotský, kmotr, demokratický, rozvoj
ODS: hysterie, populistický, komunisté, demokracie
ČSSD: skandální, zlo, demokracie, právo, svoboda
KDU-ČSL: moloch, nepřítel, komunistický, demokracie
SPOZ: hloupý, účelový, komunisté, demokracie
KSČM: podivný, skandál, svoboda, životní prostředí
Úsvit: podvodník, zneužívání, demokracie, slušný
ANO 2011: falešný, kmotr, mafiánský, národ, prosperita, slušný
Hlavu vzhůru: lež, skandál, socialistický, bohatství, odvaha, prosperita.
Výsledky analýzy jsem porovnal se zjištěními studie Transparency International (TI), která hodnotila transparentnost financování pomocí deseti kritérií (např.existence transparentního účtu, zveřejňování obdržení nefinančních výhod a uveřejnění jmen spolupracujících agentur). Jednotlivá kritéria mohla být splněna zcela, zčásti či vůbec. Výsledky jsou shrnuty v tabulce níže. Z ní je zřejmě, že mezi sklonem ke skupinové iracionalitě a transparentností financování existuje těsný vztah. Strana zelených skončila v obou případech na prvním místě, následovaná TOP 09. Naopak nejméně transparentní jsou SPOZ (jejíž skupinová iracionalita je průměrná) a Úsvit (který i v iracionalitě skončil mezi třemi nejhoršími).
Zajímavě vychází porovnání výsledků analýzy se závěry serveru demagog.cz, který hodnotí pravdivost výroků pronesených v televizních debatách. V tabulce se nacházejí výsledky hodnocení předvolebního vydání pořadu Interview Daniely Drtinové, Předvolební diskuze ČT z Prahy ze 14. 10. 2013 a Předvolební diskuse MF DNES a idnes.cz z 22. 10. 2013 (její výsledky byly publikovány zde).
Jak je vidět v níže přiloženém grafu, ukázal se vztah mezi skupinovou iracionalitou a počtem nepravdivých a zavádějících tvrzení, která zástupce strany v debatách pronesl.
Suma sumárum: Čím větší dávkou emocí se nás snaží ta či ona politická strana zavalit, tím méně můžeme důvěřovat jejím dobrým úmyslům.
Pokud máte připomínky či dotazy ke knize nebo textovým analýzám, popřípadě máte zájem na tvorbě analýz spolupracovat, napište mi prosím na milan.petrak(zavináč)centrum.cz
Publikováno na Britských listech, rozšířeno.
