O slunéčkách sedmitečných a černé rase

V souvislosti s rozmarnou diskusí o sluníčkářích, nevinných to propagátorech multikultralismu, která se rozhořela v českém tisku a na internetu, se mi vybavila jedna stará vzpomínka na slunéčko sedmitečné.  

 Dávno, dávno už je tomu, co jsem se v časopisech dočetla, že českému hmyzu, slunéčku sedmitečnému, hrdinovi našich českých pořekadel, pomalu zvoní hrana.

Ve zprávách se objevilo, že je překryje nový druh, zvaný Harmonia axyridis, původem z Asie. Toto nové slunéčko bylo v 80. letech minulého století  uměle vysazeno v Severní Americe  jako přirozený nepřítel zemědělských škůdců. Záhy se rozšířilo po kontinentu přes USA i do jižní Kanady podobně jako předtím slunéčko sedmitečné.  V řadě míst se tak stalo nejpočetnějším druhem hmyzu. Postupně začalo  vytlačovat původní druhy slunéček živících se mšicemi.

Počátkem 21. století  byl druh uměle vysazen i v Evropě – zprvu v Německu  a zemích Beneluxu. Z polí a skleníků  se postupně začalo slunéčko rozšiřovat do volné přírody. Roku 2004  se přes Lamanšský průliv  dostalo poprvé do  Velké Británie. V Česku  bylo pozorováno poprvé v roce 2006. Nyní už se masově vyskytuje na celém území republiky.

Na podzim nalétávají tato slunéčka ve velkých počtech na budovy, ve snaze zde přezimovat. Toto slunéčko je všežravé, požírá larvy původních slunéček a navíc je přitahováno bílými plochami panelových domů. A tak můžeme často pozorovat nálety slunéček do bytů. Pokud se je pokoušíme vymetat například koštětem, příšerně páchnou a způsobují alergie.

Když jsem se o tomto slunéčku poprvé dozvěděla, hořce jsem zaplakala. Slunéčko sedmitečné totiž bylo spojeno s mým mládím, romantickým obrazem dávno ztracené dětské nevinnosti.

Často jsem si je jako malá brala na ruku a zpívala mu:  "Slunéčko, kam poletíš, do nebíčka anebo do peklíčka?" A představila jsem si, jak budou generace našich dětí zvedat na ruku obludný hmyz, jenž jim způsobí četné alergie. Když jsem o slunéčku povykládala před lety přátelům, nevěřili mi.

Slunéčka asijská  zde ještě nebyla rozlezlá. Pak ale přišla a známí si jich už rovněž povšimli. Tehdy ale ještě byla k vidění naše česká slunéčka sedmitečná, a tak se cizácká sluníčka snažili zadupádat, aby nám naše domorodce  tak rychle nevytěsnila. Leč marně, nyní už o klasické slunéčko sedmitečné takřka nezavadíme, na rozdíl od prapodivného hmyzu s mnoha tečkami.

O slunéčku jsem řekla nejen svým známým z České republiky, ale před 4 roky i známému, jenž žije v UK. A ten mi nabídl překvapivou parabolu, která mi tehdy ještě moc nedocházela, protože u nás v ČR jsem tento problém neměli. Sdělil mi, že mu Harmonia axyridis připomínají tmavé rasy, které se více množí a časem překryjí bělošské obyvatelstvo Evropy.  

Tehdy jsem si jej multikulturně zařadila pod nálepku rasista a situaci neřešila. Nyní poučena četbou Zelené knihy M. Kaddáfího mu ale musím dát za pravdu. Především v UK, například v řadě čtvrtí Londýna, to už opravdu vypadá podle jeho slov. Londýn se čím dál více začerňuje.

Zatímco u nás bychom se ještě dívali na ženy v burkách s prapodivných úšklebem, v Londýně takto oděné ženy ženy ladně proplouvají luxusními obchody snobského centra Harrods, jenž nechal postavit skoro tchán princezny Diany včetně megalomanských soch faraonů se svou vlastní tváří. Jdou obvykle v chumlu za svým mužem a za nimi pak kráčí asijské služebnictvo.  Saúdskoarabské ženy, pokud vyrazí před ramadánem do Londýna za nákupy, zde nechají částky okolo 200 liber denně.  Tím přebíjí veškeré ostatní nakupující. 

Navíc Saúdy britské elity milují, protože  od dob Margaret Thachter nechávají v UK velké  peníze za zbraně, jež jdou ruku v ruce s korupčními skandály. A tak se britský princ Charles  neváhá převléci do jejich kostýmu a tančit saúdskoarabské rituální tance. Vůbec mu nevadí porušování lidských práv v nejkonzervativnější  arabské zemi. 

Saúdskoarabští muži si na rozdíl od Charlese, který si do Arábie vyráží zatrsat se šavlí,  naopak do Londýna zalétají zazávodit si ve svých rychlostních vozech, anebo prostě jen zašpásovat s děvčaty, což je v jejich zemi trestné. Běžné londýnské obyvatelstvo je z nich pak občas na nervy, protože se mimo svůj domov  chovají jako utržení ze řetězu.

Od rodilých bílých Britů jsem se navíc doslechla jednu věc. Čím dál více si stěžují, že britské ženy se prý zbláznily a nemají o ně, bílé muže, skoro vůbec zájem. Letí do jedné na tmavé krásnooké Pákistánce. Pokud žádný nezbude, tak musí vzít zavděk prostými černými hochy.

Při své krátké návštěvě Londýna  jsem zažila takový úkaz na vlastní oči. Když jsem se omylem ocitla na snobské předměstské diskotéce, všimla jsem si, že sem vyrazila  řada  pohledných britských žen okolo 30 let, nalíčených, v botičkách s podpatky a stejné množství místních Britů - rovněž pěkně oblečených a nikoli na první pohled k zahození.

V české společnosti bych očekávala, že se tyto ženy a muži přirozeně promísí. Tak se ale v UK  nedělo. Ženy ostýchavě stály v hloučku a bavily se nesměle o holčičích záležitostech. Muži postávali nesměle opodál a bavili se pro změnu o klučičích tématech. A to celé trvalo více než 2 hodiny. Jediný, kdo dokázal rozvířit proud zábavy, byl vysoký, svalnatý, plešatý černoch, který si stáhl pro jistotu 2 až 3 ženy, které dokázal svým bezduchým žvatláním dokonale zabavit.

A tak jsem si řekla, asi na tomto šprochu bude pravdy trochu. Ostatně něco podobného potvrzuje jak má spolužačka, která si v UK našla tmavého chlapíka, tak spisovatelka Iva Pekárková, jež má v UK žije s Nigerijcem. Ta otevřeně ve svých rozhovorech sděluje nevěřícím, že by měli uvěřit. Některé bílé ženy už bílí mužové nezajímají. Mezi tmavými chlapíky ostatně lovila i Lady Diana, jež randila po svém rozvodu 2 roky s rozvážným  pákistánským lékařem a později s lehkovážným  synkem kontroverzního egyptského podnikatele Al-Fayeda.

Nemá smysl poukazovat na to, že dochází ke krizi identity bělošství, ani na to, že například Arabové jsou více pro rodinu. U lehce rozmazlených žen z UK se jedná o úplně jinou záležitost. Cítí u mužů exotiku a vůni dalekých krajů. Chtějí se nezávazně pobavit a nebrat věci vážně. Občas z toho vznikne vážný vztah.  Osamělí Pákistánci zase vidí bílé maso, které je pro ně často dalším zářezem na jejich pažbě. Sami dobře víme, kolik Indů především v zábavním průmyslu používá bělicích krémů na své pokožky, aby vypadali nevinněji, běleji, evropštěji. A proto se rádi v UK obklopují bílými ženami. Dodává jim to  na ceně.

Bělil se i Michael Jackson a bělení svého času zvažoval i Barack Obama, kterému tato idea dlouho vrtala hlavou. Nikdy se ale bělit nezačal. Jako mulat byl navíc o dobrých  10 odstínů světlejší, nežli jeho keňské příbuzenstvo, ale naopak o 10 odstínů tmavší, nežli je jeho bělošská matčina rodina.

Navíc jsem se od britských mužů doslechla další drb. Rodilé Britky údajně hrubnou, často se tetují, pijou nad míru a občas se perou v hospodách. Nemohu soudit, protože nočním hospodám se obloukem vyhýbám.  Ale dovedu si představit, že takovýto typ ženy málokdo chce mít na delší dobu doma.

Sama  jsem v přenosu TV Al Jazeera English pozorovala vyplašenou reakci muže z  Oxfordu na  feministický proslov slavné Naomi Wolfové. Ta zaperlila ve své poslední knize Vagína - nová biografie prodchnuté konspiračními teoriemi a bojovnou sexuální terminologií natolik, že se jí rozklepaný  mladík v diskusi zeptal, co si má s takovýmito ženami v praxi vůbec  počít?

Samozřejmě, že ne všechny  Angličanky  budou pouze pít anebo být zarytými femistickými autorkami, nahánějícími hrůzu průměrné mužské populaci. Pokud tento trend ale půjde dál, je docela dobře možné, že Britové kromě  jemnějších Slovanek časem hrábnou i po submisivnějších muslimkách a národ se ještě více začerní. Platí totiž následovné.Tmavší pigmentace pokožky u potomků smíšených manželství skoro vždy vítězí nad světlejší, protože je to evoluční výhoda. A tak dítě tmavších typů, 2 x naředěné bílou rasou, je stále ještě více tmavé, nežli světlé. 

A tak se slova mého známého, alespoň v UK možná  časem naplní. Jako slunéčka sedmitečná byla postupně nahrazena novým druhem- harmonia axiridis, černí postupně a možná i nenásilně vytlačí takto bílé z Evropy. Nikoli, že si je podvolí svým džihádem, vnucením práva šaría  anebo teroristickými útoky. Ale protože jim žhavé Londýňanky vlezou do lože. Roztřesení Britové utečou k submisivnějším tmavým ženám  před stále agresivnějšími feministkami. Ale co se dá dělat, takto to zkrátka chodí, v přírodě a někdy  i ve společnosti.