Do New Yorku jsem přiletěl 22 Března 1979 bylo mi 15 let. S Matkou jsme utekli přes Jugosláviji do Rakouska.
Do New Yorku jsem přiletěl 22 Března 1979 bylo mi 15 let. S Matkou jsme utekli přes Jugosláviji do Rakouska. Máti plánovala cestu už hodně let.Po invazi roku 1968 se rozhodla. Měla dvě zaměstnání šetřila peníze.Nic nikomu neřekla jinak by jí někdo udal.
Moje rodiče se rozvedli když mi bylo 3 roky.Otec byl ve straně Matka se politicky neangažovala a bohužel prohrála u soudu. Otec dostal byt a péči o mě a mojí sestru.Matka musela chodit po podnajmech a v zaměstnání měla vždycky potíže.
V roce 1977 se moje straší sestra vdala do Jugoslávie a odstěhovala se s manželem do Bělehradu. Matka o rok později požádala o devizový příslib a výjezd do Jugoslávie. Důvod dala návštěvu dcery jinak by jí ani ten výjezd do Jugoslávie neschválili.
Tak jsme 10 Července 1978 nasedli do vlaku do Bělehradu. Ale hned jak se vlak zastavil na hranicích Maďarska a Jugoslávie v Subotici tak jsme přesedli na vlak do Rijeki. V Rijece jsme přenocovali a ráno jsme nasedli do vlaku do Vídně.
Ještě před odjezdem z Prahy Pán Vraný ( Domácí Matky kde byla Matka na podnájmu) šel na Rakouskou ambasádu v Praze a vyřídil matce transit visa.Když jsme přijeli vlakem na Jugoslávsko-Rakouské hranice Jugoslávští pohraničáři hned chtěli vidět víza. Jeden říkal druhému; “Jestli nemá víza tak je nepoušťej”.
Víza v pasu viděli,tak nás pustili.Já věděl že máme vyhráno.
Ve Vídni jsme viděli katolickou sestru. Máti se zeptala o pomoc. Sestra nás poslala k českému faráři Páter Novotný. Páter Novotný nás odvezl do uprchlického tábora Traiskirchen. Byli jsme na výslechu Matka povídala svůj příběh a mě se též ptali co jsem zažíval. Řekl jsem že do nás nalejvali Marxismus-Leninsmus a že když se člověk neangažoval tak o vysoké škole mohl zapomenout.
Po týdnu v Traiskirchenu nás převezli do Bad Kreuzenu ( menší tábor) bylo tam hodně Albánců kteří tam dělali kraval ale též tam byly rodiny z celé východní Evropy. Každý říkal to stejný: “Už jsem to nemohl vydržet.” Lidé nechávali doma zařízené byty,chaty,auta. Nic nikomu neřekli ( jinak by je někdo udal) a utekli.
Většina lidi imigrovala do USA,Kanady nebo do Austrálie.V táboře byly organizace jako Caritas ( Katolická) nebo AFCR ( American Fund for Czechoslovak Refugees) které pomáhali lidem imigrovat. Většinou organizace se zaručila za rodinu nebo jedince že rodina/jedinec bude mít kde bydlet a pomáhali též s prací.
Když jsme v Březnu 1979 přiletěli do JFK AirPort v New Yorku čekal na nás pán Pagač z AFCR. Odvezl nás na Hotel Latham na 28 ulici na Manhattanu.
New York City v letech 1970-1990 bylo velice nebezpečné město. V Times Square byly prostitutky,drogový díleři,bezdomovci a všelijací různí zloději.
Přepadávání bylo na děním pořádku hlavně v Metru kde lítaly gangy které strhávaly řetízky u žen a mlátily muže.Některé čtvrtě byly vypálené,vraky aut byly po ulicích a všude byly odpadky.
Toto byl samozřejmě šok pro nás ale zůstali jsme a jeden Slovák pan Kordulak nám pomohl s bytem v Jersey City NJ ( hned za řekou Hudson).Paní domácí byla Ukrajinka která ani Anglicky nemluvila. Nájem byl tenkrát $80.00 měsíčně pak to Paní domácí zvedla na $100.00
Já jsem začal chodit na střední školu. Angličtinu jsem se rychle naučil ale ve škole jsme byli jenom dva býlí kluci. O životě v New Yorku léta 1979-1990 příště.
