Narodil jsem se v Praze Otec byl Bulhar Matka Češka. Jako dítě jsem často slyšel přátele otce mluvit Bulharsky. Potom když jsme se ve škole začaly učit Rusky neměl jsem s Ruštinou problémy.
Narodil jsem se v Praze Otec byl Bulhar Matka Češka. Jako dítě jsem často slyšel přátele otce mluvit Bulharsky. Potom když jsme se ve škole začaly učit Rusky neměl jsem s Ruštinou problémy. Když mi bylo 14 utekl jsme s Matkou přes Jugoslávii do Rakouska kde jsme požádali o Azyl bylo to rok 1978.
V Rakousku jsem se začal učit Němčinu a Angličtinu. Tito jazyky už šly trochu hůř ale Německý základ mám do dneška. Když jsme po osmi měsících v Rakousku imigrovali do USA ponořil jsem se v New Yorku do Angličtiny a za rok jsem mluvil plynule.
Letos jsem slavil 44 let v USA. Před pěti lety jsem se rozhodnul vrátit se do rodné Prahy. Můj syn Harrison už tam byl pár měsíců a učil Angličtinu. Myslel jsem si že třeba budu dělat průvodce dějiny jsou můj koníček.
Trvalo mi to rok než jsem si vyřídil České občanství které jsem ztratil když jsem přijal Americké. V Říjnu 2019 jsem se konečně přestěhoval do Prahy. Vzal jsem sebou jenom pár kufru. Byl jsem dost nadšený že jsem v Praze. Druhý den jsem se šel podívat na hrad. Vyrostl jsem v Břevnově pár minut cesty pěšky ke hradu a sehnal jsem si byt v mojím rodném Břevnově.
U brány ke hradu ( u sochy Masaryka) jsem uklouznul spadl a zlomil si kotník. Jeden den jsem chodil se zlomeným kotníkem. Dokonce jsem se potkal s Americkým hercem Steve Buscemi v baru Duande blízko nábřeží ( kterého zná můj syn) ale třetí den jsem šel do nemocnice Motol ( kde jsem se mimochodem narodil).
V Motole mi řekli že mám zlomený kotník. Hned mi dali sádru a řekli mi že sádru budu mít že týdnu. Po šesti týdnech v Prosinci mi sádru konečně sundali. Našel jsem Jsem si práci v Call Centru v Karlíně.
V Březnu 2020 přišel Covid. Pamatuji si jak jsem říkal jedné spolupracovnici: “Neboj to přejde stejně jako ta přasečí nebo ptáčí chřipka”. Všichni víme co se stalo potom. Lockdown,masky atd.
Po pár měsících většinu nás firma propustila. Našel jsem si jinou práci v DHL Jirny. Protože jsem začal zchánet byt blízko práce. Odpověděl jsem na inzerát někde on-line. Paní ( s realitní kanceláře) která odpověděla řekla že se zeptá majitelů ohledně jednoho bytu který byl blízko práce.
Nedostal jsem žádnou odpověď. Když jsem volal paní zpátky a ptal jsem se na jiné volné byty. Pani mi dávala stále důvody proč nejsou volné. Buď to bylo že majitele jsou v zahraničí nebo že být není volný. Pak mi to došlo paní makléřka vůbec neměla v úmyslu mi pronajmout žádný byt. Protože mě měla za Rumuna. Moje příjmení je populární v Rumunsku. Táta byl Bulhar což Bulharsko je hned vedle.
Toto bylo po prve kdy jsem se setkal s diskriminací. V USA nikdy nikoho nezajímalo odkud pochází moje jméno protože každý druhý tady má divné jméno. Ale prostě nemám České příjmení tak pro některé České lidi nejsem Čech.
Musím přiznat že po 44 letech v USA se jako Čech necítím. Například celá osmdesátá a devadesátá léta mi nic o Česku neříkají.(Později když začal internet tak už jsem se snažil být informovaný o Česku) Abraxas nebo Michal David pro mě nic neznamenají. Pamatuji si když jsem s kamarádem byl na Slapech byl tam nějaký známy Česky herec ale já ho vůbec neznal.
Nejlepší ale je to že můj bratranec z Bulharska mi stále říká vždyť ty jsi náš člověk. Naposledy jsem byl v Bulharsku když mi bylo sedm let. Bulharsky už nemluvím víc jak padesát sedm let.
Celý experiment žít v Praze tak bohužel zkrachoval. Lockdowny,masky,diskriminace to všechno bylo pro mě moc. V roce 2021 v Březnu jsem se vrátil na Floridu. A uvědomil si že tady jsem doma.
