Spojené státy, zasažené pandemií a jejími hospodářskými důsledky, zažívá další ránu, nepokoje a demonstrace, které probíhají již 7. den a rozšířily se do 140 měst. Lze odsoudit ničení majetku. Ale proč se cyklus násilí opakuje?
Několik dní sledujeme v médiích hořící policejní auta a obchody a střetnutí protestujících s policií, které se rozšířili z Minneapolis již do 140 měst v USA. Objevuje se spektrum názorů a obecných soudů z pohledu obyvatele české kotliny. Problém je však hlubší. Nabízím pár faktů a postřehů z pohledu člověka, který žil a pracoval v Chicagu 15 let.
Dnes již 7 dní trvající protesty vyvolal neadekvátní a brutální zásah bílého policisty proti Afroameričanovi jménem George Floyd v městské části Powderhorn, Minneapolis, stát Minnesota, dne 25.5., a to za asistence tři dalších policistů, následkem čehož George Floyd zemřel. V Minneapolis jsem pobýval pár dní před dvěma lety. Město působilo klidným až ospalým dojmem a nevzbuzovalo ve mně žádné obavy o mé bezpečí. Jak se stalo, že se nyní toto místo stalo epicentrem protestů v celé USA?
Do Chicaga jsem přišel se zkušeností středoevropana. Až postupně jsem se seznamoval s realitou života v stále ještě "segregovaném" městě. Omylem jsem sjel předčasně z dálnice a octl jsem se jednoho večera v South Side of Chicago. Už za několik minut mi začalo docházet, že se zde necítím bezpečně a že budím nezdravou pozornost. Je to oblast, kde se odehrává 10 krát více vražd než v severních a západních předměstích. V roce 2018 to bylo 565 vražd za rok a 2388 případů střelby. 51% je spojeno s aktivitami gangů, často mladistvých.
Měl jsem však možnost vidět svět i z druhé strany. Řada mých kolegů a ještě více kolegyň v práci bylo Afroameričanů. Většina z nich, často matky-samoživitelky, tvrdě pracují, s přesčasy i přes 50 hodin práce týdně, aby uživily rodinu. Mimořádně prožívaly radost, když dítě graduovalo na střední škole nebo se dokonce dostalo na vysokou. Přístup k vzdělání je u menšin omezen školným, které podle mé vlastní zkušenosti činí na státních školách přes $20.000 za semestr, na soukromých je to i dvojnásobek. Podle statistik průměrný roční výdělek bělocha činí $49.000, zatímco obyvatele černé pleti je to jen $30.000. Podíl odsouzených Afroameričanů je 4.7% z populace, zatímco bílých jen 0.7%, t.j. 6 krát méně. Rozpad rodin, vysoká nezaměstnanost, která se v nynější krizi ještě zhoršila, horší přístup ke vzdělání, které znamená často velké zadlužení pro studenta a jeho rodinu, to jsou hlavní socioekonomické příčiny frustrace mezi Afroameričany.
Důsledky otroctví, kterým si bílá většina zadělala na vleklý a hluboký problém, nejsou dosud překonány. Otroctví bylo zrušeno 13.dodatkem k ústavě v roce 1865 a zanechalo přes 4 miliony obyvatel černé pleti. Dnes je to 40 mil, tedy 12.7 procentní menšina. Tato menšina má svou kulturu, svůj temperament, a zděděnou nedůvěru k bělochům. Proto každý akt bezpráví ze strany represivních orgánů vnímá jako rasově motivovanou křivdu a rasové bezpráví a reaguje na ní hlasitě a důrazně. Naposledy to byl Ferguson, Missouri v roce 2014, kdy bílý policista zastřelil Afroameričana jménem Michael Brown. A předtím a mezitím to byla řada dalších případů. Začarovaný kruh násilí se opakuje.
Nesouhlasím s rabováním, zapalováním policejních aut a obchodů. Ale určitě nesouhlasím s brutalitou policistů. Jsou relativně dobře placení a vyškoleni, aby se v kritických situacích chovali profesionálně, bez nepřiměřeného násilí, bez rasových předsudků. A postoj představitelů federální vlády nevede k ničemu dobrému. Měli činit kroky k uklidnění a sjednání spravedlnosti, nikoliv eskalovat násilí a podněcovat k razantním zásahům. Ano, právo a pořádek musí být nastolen. Ale spravedlnost také. Ekonomické škody zaplatí z daní pracující střední vrstvy. bez ohledu na barvu pleti. Ale rasový problém bude doutnat dále. Příčiny frustrace Afroameričanů jsou v jejich nerovném postavení. Jejich řešení je běh na velmi dlouhou trať, který nemá jednoduchá řešení a zkratky.
