Třásl se jí hlas. Změnil barvu. Slova polykala jako vzdech. Snad studem. Snad nesmělostí. Snad proto, že nebyla příliš zvyklá mluvit. Ale mluvit nepřestávala.
Pozorovala život kolem sebe. Slyšela svůj hlas. Poslouchala ho. Propojovala ho se všemi ostatními smysly. A potom se najednou zase rozmluvila. Bez polykání slov. Studu. Propojila slova se světem. S každou jeho částí. Nechala je ožít všemi smysly.
Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů.
Ty staré příběhy psané do paměti, ztěžklé časem jako balvan se najednou pod těmi slovy tříští a rozfoukávají. Jak příběhy psané prstem do písku. Mění se ve slova poletující ve vzduchu. Rozfoukané vzpomínky. Rozevlátá zrníčka písku. Dříve byla kamenem a teď tu poletují. Kdesi. Řekni cokoli. Řekni! Cokoli! Napíšu to do písku. Všemi smysly.
Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů.
Lehnout si
Slyšet zpívat trávu
Tak blízko u uší
Jak jsi nikdy neslyšel
Nechat svět jen kolem plout
Jako mraky nad hlavou
A naučit se v nich číst
Číst tvary
Sloučit fantazii
Do příběhů pod víčky
Popsat jejich detaily
Chuť, vůni, barvy
Pocity
Detaily Mě a Tebe
Nás se světem
Světa s námi
Jak jsme kompletní
Do každého detailu
Jak námi proudí život
Jak námi proudí slova
Skrze propojené ruce
A když se pustíme
Tak ucítíme to jemné brnění
V prstech
V celém těle
V nás
V celém světě
Kolem nás
Ještě dlouho
Dlouho
Do detailu
Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů...
