Poúplňkové šeptání

Jaro je tak křehké. Noc je tak křehká. Já jsem tak křehká. Byl den po úplňku. Měsíc byl stále temný a chladný. Noc byla vlhká. Našel jsi mě a strčil si do kapsy. Jako oříšek, který spadl ze stromu na zem. Trochu nakřáplý. Ale stále celý. Chtěl jsi mě rozbít? Chtěl jsi mě chránit?

Němý věštec
Pozoroval nás
Kvetla třešeň
Byl den po úplňku

Posadil ses k vodě, na kameny
A nechtěl moc mluvit
Přisedla jsem si
A chtěla si jen tak šeptat

Letmo jsme se dotýkali rameny
A chtěli tam jen tak být
Spolu
Jen tak si šeptat

O měsíci
O mracích
O létání
O žábách
O chladu
O polibcích
O snění

Jen tak si šeptat
Jsem tady
Ty mně
Já tobě

Poposedli jsme si o kousek blíž
Svitu
Té záři
Co do tmy křičí, že září
Sobě

Já vzala si teplo z tvých dlaní
Bez dotýkání
Ty jsi mi řekl, co říct jsi chtěl 
Polibkem bez líbání
A tak se vlčí srdce 
Rozpovídala bez mluvení
Zahřála se
Světlem
Myšlenkami

Němý věštec
Pozoroval nás
Kvetla třešeň
Byl den po úplňku

I bez toho dne
Byl úplný
Plný 
Nás
Ty s oříškem v kapse
Já oříšek v tvé kapse
Jen tak jsme si tam šeptali...