O tobě v podzimu. O změnách kolem nás. O dýňovém koláči. O podzimní oslavě, kam nasbírané listy slouží jako lístek. Vstupenka. O ranních mlhách. O východech slunce do ranní mlhy. O pavučinách v trávě. O tančícím dešti na parapetu. O blátě. A o všech těch barvách v nás.
...
V mlhavém oparu jde si slunce svoji cestou
Tvoří krásné barvy a scenérie
Suché zlato spadlé k zemi šustí nám u nohou
A tam výš, v oblacích, tu a tam ještě trocha zelené je
O tom tichu kolem nás, o tom říct se sluší
Že je svobodné, jak ptáci v letu
Snad jen vítr občas ho ruší
Zaštípe do tváře a napoví, jak krásně je tu!
...
Pozorovali jsme ráno východ slunce, který se prodíral mlhou nad městem a kolem něj všechny ty jasné barvy. Říkal jsi, v úžasu, že máme doma v okně ty nejkrásnější červené červánky ze všech. Sfoukával jsi rosu z pavučin v trávě a položil mi u toho nespočet otázek. Viděl jsi tančit déšť na parapetu. Do bláta dřívkem kreslil jsi své oblíbené příchutě pudinku. Potom jsi na procházce údolím sbíral listy a říkal mi, že tohle budou vstupenky na naši oslavu. Oslavu podzimu. Že upeču rolády s ořechovou marmeládou, dort a dýňový koláč. Hlavně ten dýňový koláč! A ty zatím pozveš hosty. Všechny, které máš rád... "Pozvu tebe, tátu, všechny moje babičky, tety, strejdy, sestřenice a kamarády ze školky... Jo, a mami, taky pozvu dědečka, víš, toho, který spí v nebíčku, aby se už probudil. Napíšeš jim všem pozvánky a já k tomu předám tyto velké barevné listové vstupenky. A ty to potom všechno zorganizuješ. To bude paráda! Souhlasíš?"
Souhlasím. Jen, můj milý, ač bych ráda, všechna práni ti splnit neumím. Ale ten dýňový koláč, ten spolu upečeme.
...
Poezie podzimu a splněných přání.
...
