Když samota bolí jako facka
Dita, mladá žena, která pracuje jako prodejce automobilů, tak jako kdysi její otec, kterého nadevše milovala. Žila s ním sama, maminka jí zemřela u porodu, když byla ještě mladá, stejně tak, jako její bratříček, kterého znala pouze schouleného v maminčiným bříšku. Teď je uzavřená sama do sebe a se svojí bolestí. Osamocenosti. Zažila bolest fyzickou a teď prožívá bolest psychickou. Ona, opuštěný introvert uzavřený do své minulosti. Do minulosti, kterou milovala, protože v ní nebyla sama.
…
Každé odpoledne, když se Dita vracela z práce domů, pohltila ji samota svého starého temného činžáku. Odemkla dveře a vždy cítila ten stejný pocit stále ten stejný zápach. Pocit prázdna. Samoty. Pokaždé, když překročila práh a nadechla se, bodlo jí u srdce. Už několikrát se stěhovala a utíkala od těchto pocitů. Ale vždy to dopadlo stejně. Ten stejný pach. Ty stejné pocity, jako by jí pronásledovaly celým jejím životem.
Sedla si na parapet svého robustního okna. Otevřela je dokořán. Venku už byla tma. V jedné ruce svírala láhev laciného červeného, v druhé ruce jí dohořívala cigareta, ze které si potáhla jen jednou, když si jí zapalovala. Byla omámená. Stále se dívala do toho okna protějšího bytu. A čekala, zda se zase objeví. Okno, které ji oslňovalo a svítilo do jejich očí,, tak jak z temné noci oslňoval měsíc do tmy pohlcenou Zemi.
Doufala, že se zase objeví. Alespoň na těch pár minut by tam zase nebyla sama. Byla tím pohledem posedlá. Byla na něm závislá.
Dočkala se. Za novým oknem, které zdobí barevné květináče se konečně objevila. Žena v tenké noční košilce, která lemovala její nádherné křivky. Její andělsky blonďaté dlouhé vlasy měla tentokrát schované v ručníku. Dívala se na ni. Nehybně. Skoro bez mrknutí oka sledovala každý její pohyb. Zrovna zalévala květiny. Potom se zasněně zadívala do dáli a takto tam stála ještě několik minut.
Dita si lokla z láhve a nevědomky trochu ucukla hlavou. Měla pocit, že se jejich pohledy střetly. Ale neodešla. Neschovala se. Stále tam seděla a dívala se k tomu rozkvetlému oknu a i ona, ta krásná dáma tam za ním stále stála a upřeně se dívala podobným směrem, kde seděla Dita.
Do té doby, než je vyrušil on. Přišel jako vždy. Vysoký zdatný muž. Upravený. V dokonale padnoucím obleku. Zjevil se za ní, otočila se. Stáli tam, asi metr od sebe, ona hlavu sklopenou dolů a on divoce gestikulovat. Serval jí z hlavy ručník a vypustil ven její andělsky blonďaté vlasy, které po chvilce svíral ve svých dlaních. Cuknul s nimi tak silně, že zaklonila hlavu dozadu. Druhou rukou ji objal kolem prsou a ona byla v plné moci jeho paží. Jen chvilku. Pustil ji. Jeho teď už volné ruce začaly opět zběsile gestikulovat a pak ji udeřil. Z jejích pohledu šlo snadno vyčíst, jak ho prosila, aby toho nechal, ale on nepřestával, vybíjel si na ni svou zlost. Udeřil ji několikrát, tak jako vždy a potom spolu usnuli v posteli.
Dita seděla a přemýšlela, čím ho takto andělská tvář tolik zlobila. Proč jí musel udeřit. Proč ji opakovaně trestal. Musela určitě moc zlobit. Vždy ji potom krásně a něžně objal. Miloval ji. A ona ho zlobila. Proč?
Najednou před sebou viděla zase sebe. Stála tam za tím oknem několik let zpátky. Taky měla krásně blonďaté dlouhé vlasy. Za ní stal otec. Držel ji za vlasy a křičel na ni, že pokud už nebude hodná, tak ji je všechny vyrve ven z hlavy. Udeřil ji. Plakala. Prosila ho. Slibovala, že už bude hodná. Že se bude lépe učit. Že bude pracovat. Že se už nikdy nevrátí pozdě domů. Milovala ho. Žili spolu sami. Nikoho jiného neměla. Ale tak moc ho zlobila. I když nechtěla.
Když otec zemřel, vychovávala ji chvíli tátova sestra, do té doby než odešla studovat a bydlela na internátu a pak se odstěhovala pryč. Daleko ven do velkého města. Kde nebude tak sama. Ale už nechtěla nikdy nikoho milovat. Nikoho zklamat. Nikoho zlobit, proto si nikoho už do své samoty pustit ani nechtěla.
Když se zase za několik dní Dita dívala ven směrem k tomu oknu, objevila se v něm uplakaná žena a kolem ní spoustu mužů. V uniformách a on v jejich zajetí. Odvedli ho pryč. Odjeli. Zůstala tam sama. Odsunula květiny. Sedla si na parapet a v ruce držela skleničku vína.
Když se na ni Dita podívala, jejich pohledy se teď opravdu střetly. Odložila láhev vína vedle popelníku, kde opět samovolně dohořívala cigareta a projela si prsty svoje na ježka ostříhané vlasy, které jí už nikdy neměl připomínat ztrátu milovaného člověka. Pohřbila je tehdy zároveň s ním. Vzala znovu láhev a několika loky se napila. Až na samé dno. Byla prázdná. Odložila ji a potom znovu otočila hlavu k protějšímu oknu a viděla tam osamocenou ženu. Viděla tam sama sebe.
Tenkrát naposledy…
...
Jana Péťová
Nic netrvá věčně
Dnešní ráno mě překvapilo. Ta studená rosa na bosé nohy mě překvapila. Není to tak dlouho, řekla bych, že to bylo snad i včera, kdy jsme seděli v trávě. Voněla létem. Vše kolem bylo tak horké na dotek. A teď? Zahřívám si studené vlahé nohy. Jednu o druhou.
Jana Péťová
Dnes se zase nevyspíš, milá dámo, víš to?
A zase ten úplněk, proč mi nedal spát? Byl večer, pozorovala jsem měsíc na obloze, plul si tam tak klidně, stoupal výš a výš nad domy, nad město, zdravil mě a mám trochu takový pocit, že se mně snad s tou svojí lehkostí, se kterou si tam plul, tak trochu vysmíval.
Jana Péťová
Pamatuji si, když jsem ještě bydlela na rušné ulici pražské periferie...
Můj pohled z okna skrýval jediné. To jediné bylo vzdálené sotva pár metrů. To jediné, co bylo vidět, byla světla. Světla životů lidí odnaproti. Cizí životy, jejich tajemství a moje fantazie.
Jana Péťová
Po pohádkách procházky
Po pohádkách procházky. Na procházkách pohádky. Pohádkové příběhy. Je to velký keř, ta líska. Říkám si. Míjím ji. Míjím její plody. Jeden zvednu ze země. Nevypadnou z něj šaty. Padají z něj příběhy. Velké příběhy. Pohádkové příběhy...
Jana Péťová
Klišé červené knihovny
A přijde po nás větší láska než je ta naše? Nepřijde. Neexistuje větší láska než je ta naše. Člověk se zamiluje a žije si v tomto klišé červené knihovny. Upjaty na myšlenku, že prožívá největší lásku svého života. Největší lásku vůbec.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej byty 2+kk, 55 m2 - Olomouc - Nová Ulice
Na Tabulovém vrchu, Olomouc - Nová Ulice
3 990 000 Kč
- Počet článků 69
- Celková karma 19,80
- Průměrná čtenost 590x