Super, ale mrzi me Jano, ze nedrzis slovo, slibila jsi, ze uverejnis neco lehciho pro zmenu, ale tvoje clanky davaji stale na ctenare velke naroky. Ale za clanek a taky

Dane, děkuji za komentář, za přečtení.. Snad se pořád chytáš Jinak, mě mrzí, že nedržím slovo spíše v tom ohledu a ještě jsem ti neodeslala ten mail.. stále v konceptech..a.. ta hlava děravá a navíc pořád někde zaměstnaná..

Napsala jste uplně nádherné procházky, užasné

Pamatuji si, že jsem tudy už jednou šla,

a slyším tvůj smích

a cítím teplo tvoji přítomnosti.

Jsi vzpomínka,

která nikdy nezemře.

děkuji a děkuji neméně za krásné doplnění.. zakončení

Pamatuji si, když jste tudy šla, nebojácná, smělá, matka i dcera.

A váš stín měl společnost. Jeden přišel, druhý odešel na věčnost.

Nebyl to žabák, ani princ z něj zrozený, ale byl součástí Vaší proměny. Teď na lavičce sedí a zahřívá Vám dlaně a pyšně hledí ... směrem k mámě.

Dane.. šla jsem a stále jdu.. občas někde sednu, zdržím se, občas se zvednu s větší silou jít dál.. občas zůstanu sedět zbytečně dlouho. Však víte jak to je.. děkuji za krásný komentář a těším se na vaše další povídání..

Evi, děkuji

Děkuji

Není dobré být sám.

Vašek

Vašku, jisté je jedno.. lavičky jsou dost velké, nedělají se pro jednoho. Hezký večer..