Vzpomínám si na jedno své rande. Bylo to na základce. Adam byl kluk od nás ze školy. Pokukovali jsme po sobě už delší dobu. V den, kdy jsme se loučili se školou a začínaly prázdniny, mě pozval do cukrárny. Tak za týden, ahoj!
Bylo to tehdy složitější, jsem generace puberťáků, která pamatuje randění bez telefonů a sociálních sítí. Prostě jsme se domluvili, a tak to bylo. Nebo nebylo. Ale většinou bylo…
A teď to tak taky bylo. Bohužel. Ale hezky od začátku.
Týden utekl jako voda a neděle byla tady. Konečně se blížil slíbený termín našeho rande. Celý týden jsem Adama nepustila z hlavy. Chtěla jsem se mu líbit. Vyrobila jsem si tričko speciálně na tento den. Batika na tátovo bílé podvlékací tričko byla to pravé. Bylo sice minimálně o tři velikosti větší, ale tehdy to se to tak nosilo. Móda má zvláštní odchylky a úchylky, si teď uvědomuji, a to v souvislosti s trendem crop topů, kdy dnešní dospívající dívky nosí zase trička o tři velikosti menší. Ale to sem nepatří...
Bylo ráno a už jsem chtěla odpoledne. Neutíkalo to, ale vůbec! Krátila jsem si čas listováním v mámině oblíbeném časopise a najednou jsem v něm objevila sekci „Rady hospodyňkám“ když mně padla do oka jedna rada:
Chcete mít krásné lesklé vlasy?
Smíchejte ve sklenici jedno vejce s olejem,
důkladně rozšlehejte,
naneste na vlasy, promasírujte a nechte napěnit.
Po krátkém působení, důkladně smyjte.
Po umytí jako poslední oplach použijte pivo.
Vaše vlasy budou pevné, nadýchané,
krásně lesklé a jemné na dotek!
Tušíte správně. Zřejmě. Dostala jsem super nápad.
Než jsem začala přemýšlet, už jsem měla rozšlehané vejce s olejem a chybělo jen to pivo. Protože táta vždy nějaké v garáži měl, šla jsem se tam podívat a moje domněnka mě nezklamala, bylo tam. Vzala jsem pivo a utíkala rychle domů.
Čas se krátil, najednou zase utíkal zbytečně rychle a já si musela se zkrašlovací procedurou pospíšit.
Dle instrukcí jsem si do vlasů vmasírovala rozšlehané vejce s olejem, opláchla vodou a nakonec i pivem. Vlasy jsem vysušila ručníkem, trochu fénem a potom jsem je nechávala volně doschnout. Mezitím jsem si dočetla časopis a oblékla se do batiky. Když jsem se šla do koupelny podívat na výsledek mé přírodní dokonalé masky, kterou jsem pečlivě dle rad aplikovala, nevěřila jsem vlastním očím.
Co to proboha je?!
Vyděšeně jsem se na sebe dívala. Přistoupila jsem ještě o krok blíž, jestli se nepletu. Bohužel, čím blíž jsem byla, tím horší byla i ta pravda.
Na mých vlasech byly místo lesku zbytky vajec a objem se taky nekonal, zřejmě díky oleji mi vlasy zplihly a vypadaly tak, že jsem si je minimálně měsíc nemyla a o tom hospodském pachu ani nemluvím.
Sakra, prokletý časopis! Ta dokonalá rada hospodyňkám se měnila na dokonalou radu, jak si zkazit den a rande.
Naletěla jsem! Bavíš se dobře, autore článku?
Proč jsi tam nenapsal, že je možné, že se vejce při kontaktu s teplem srazí? A proč jsi nenapsal, že je nutné si po této proceduře ještě vlasy umýt šamponem, jinak budou tak od oleje, že by se na nich daly snad i smažit řízky?
A proč jsem vlastně nepřemýšlela? Měla jsem vztek na celý časopis. Na autora článku. Na sebe.
Neměla jsem už čas si vlasy znovu umýt a k mé smůle nešlo vejce z vlasů ani vyčesat.
Nasadila jsem si kšiltovku a s míchanými vejci ve vlasech jsem jela na rande.
Když jsem přijela, Adam tam ještě nebyl. Pro zlepšení nálady, jsem si chtěla koupit něco sladkého. Narvat se cukrem a usmívat se až dorazí. Dostávala jsem ze sebe ten vztek a s každým soustem indiánka to bylo lepší a lepší. Uklidnilo mě to. Na chvilku. K mému dnešnímu štěstí se mi ovšem poslední sousto ulomilo od piškotu a padlo na moje nové tričko. Na zářivě bílé barvě s ledabylou batikou se ten čokoládový flek s růžovou pěnou neztratil, jak by se mohlo zdát, naopak, krásně se tam vyjímal!
Už s tím nešlo nic dělat a už nešlo ani utéct!
Adam právě přijel.
A já tam před ním stála v celé svojí kráse. S indiánkem na triku. Smradlavá od piva. S kšiltovkou na hlavě, ve které jsem vypadala jako největší pitomec, protože to byla tátova čepice, která už dost pamatovala, možná i jeho první rande. A pod čepicí se mi místo lesklých vlasů lesknul slunečnicový olej se zbytky míchaných vajec.
Chtělo se mi brečet.
Dali jsme si zmrzlinu a já se po chvilce omluvila na bolest hlavy a raději jela domů. Nebyla bych dobrý společník a ani jsem jím být nechtěla. Den blbec už mi toho nadělil dost. A navíc mě ta hlava začínala pekelně svědit.
Takto skončilo tehdy moje rande a s ním i moje prázdninová láska, která díky radě hospodyňkám ani nezačala.
A měla jsem viníka… Za všechno mohl ten mámin zatracený časopis, který jsem jí postupem času doporučila neodebírat. Ale poučena z předchozích nezdarů vím, že..
... aby se rande vydařilo,
dbám na to, aby se vejce nesrazilo!
