Zdraví vás někdo na ulici se širokým úsměvem a vřelým "ahoj" a vy si za boha nemůžete vzpomenout, kdo to je? Neustále si kladete otázky, kde mám klíče od auta, peněženku, ten včera koupený krém na ruce?
Taky vám doma pořád někdo schovává věci?
Taky vám pořád někdo mění PINy a hesla?
Diagnóza: HOSIP.
Něco vám řeknu, i já ho mám!
Tato život ztěžující diagnóza zkratky HOSIP ta není jen tak!
* (pokud náhodou někdo nezná nebo zapomněl, o co že to vlastně jde,
je to zkratka „nemoci“ HOvno SI Pamatuji)
Není tomu tak dlouho, kdy se dostavilo opravdu již pokročilé stádium této nemoci, přijela jsem k babičce. Jdu venčit psa. Zabouchávám dveře. Zjistím, že jsem zapomněla boty. Stojím se psem za zavřenými dveřmi v bačkorách. Jdu se přezout, hledám klíče. Nemám je. Sestra, která bydlí ve stejné vesnici má naštěstí náhradní, chci jí zavolat, ať mi je doveze. Nemám mobil. Dobře tedy, nemám na výběr, jdu se psem přes celou vesnici v bačkorách. Snažím se tvářit nenápadně, což jde samozřejmě na vesnici v přezůvkách s jednorožcem těžko. Tady se neutají ani špatně vypletý záhonek jahod, natož v mrazu pobíhající vyděšená, nenápadně se tvářící Jana v bačkorách a s roztřepaným krysaříkem v náruči...
Vracím se domů. Mám náhradní klíče. Odemykám. Moje oči se najednou zastaví na dveřích na nápisu K + M + B.
Skvělé! Tohle jsem potřebovala. To je nápověda pro nás HOSIPáře. Když odcházíš z domu, nezapomeň na Klíče + Mobil + Boty.
Tuto geniální zkratku si pro jistotu opisuji i na vnitřní stranu dveří. Spokojeně se na nápis podívám. Usměju se. Uf! Vyhrála jsem nad tebou HOSIPe!
… A sakra, kde mám psa?!
__________________________________________________________________
Jo, a pokud mi budete chtít poradit, že existují různé pilulky jako Ginko biloba a podobně, předem vám sděluji, že je doma mám a zapomínám je brát!
