Šestidenní válka, probíhající 5.-12. června 1967, jinak také třetí Izraelsko-arabský konflikt. Konflikt se týkal na jedné straně Státu Izrael a na druhé straně států tzv. Arabské ligy (Egypt, Jordánsko, Sýrie, Irák).
Rok 1967 byl již 19. rokem existence Státu Izrael. Od vzniku Státu Izrael, v květnu 1948, bojoval Izrael se svými sousedy (Egypt, Sýrie, Jordánsko) již ve dvou válkách. Již od roku 1963 docházelo pravidelně ke střetům na izraelsko-syrských hranicích. O rok později byla vytvořena Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V její chartě se otevřeně hovořilo o neplatnosti vzniku Státu Izrael a o nutnosti osvobození Palestiny. Hranice mezi Izraelem a Egyptem na Sinajské poušti byla po válce z roku 1956 monitorována vojsky OSN. Od dubna 1967 se situace na Blízkém východě dále komplikovala. Ve větší příhraniční potyčce se opět střetla izraelská a syrská vojska. Syrský spojenec Egypt na to reagoval rozmístěním většího počtu svých vojsk na egyptsko-izraelské hranici. Egypt narychlo získal další spojence v Jordánsku a Iráku. Pokud bych srovnával počty vojáků a zbraní na obou stranách, tak lze konstatovat kvantitativní převahu arabských států. Arabské země se však nemohly rovnat kvalitě izraelské armády. Navíc působila arabská vojska jednotlivých států v podstatě jako samostatné subjekty, takže o nějaké koordinaci nemohlo být řeč. Jestliže něco hnalo arabská vojska do útoku, pak to byl nacionalismus a nenávist k Izraeli. Arabským národům však nešlo o přežití. Naopak Izrael bojoval o holou existenci. Pokud by prohrál, mohlo to znamenat definitivní konec izraelského státu. To bylo velkou psychologickou výhodou Izraelců. Izraelské velení si uvědomovalo nutnost prvního úderu jako nejlepšího možného nástroje k vítězství.
Příště: díl druhý: Průběh konfliktu
