Rozhodl jsem se napsat o obyčejných lidech, postavičkách jak od Nerudy. Koďour už s námi není! Stejně jako Mattoni...a někdy i ta obyčejná postavička obohatí okolí a nežila zdarma!
Denně jsem zahlcován informacemi v médiích o ovlivňovačích ( influenceři), politicích z domova i z ciziny, valí se na mne mrtvoly z pandemie, dopravních nehod, spadlá nebo sestřelená letadla z nebe, Putin v trubce, Putin pod vodou, na raketě atd.
Nikoho z uvedených neznám. Přesto mi lezou skrze bednu do pokoje.
Ale hlavně! Nic si z jejich řečí nepamatuji, čest výjimkám.
Od dob Churchilla, a u nás snad i pánů Klause a Zemana, si nepamatuji žádné moudro.
Koďour byla přezdívka a pokud nebydlíte v Mirošově, patrně jste ho neznali.
Upil se, asi stejně jako jako jeho brácha, Koďour mladší, legálně prodávanou drogou, zvanou alkohol.
Měl šťastné dětství a prý mu maminka kupovala cigára hned v první třídě. Byl dřevorubcem, chlap, co držel slovo. A pokud víme, nikomu neublížil.
Můj starší bratr vyprávěl o Koďourovi hezkou historku.
Koďour měl tenkrát absťák. My poloabstinenti netušíme, jak moc s člověkem dokáže absťák zacvičit. On o absťáku věděl své.
Nedokázal dojít na WC i když je ta chodba velmi široká a dlouhá jen pět metrů.
Posadil se proto ke stolu a řekl hostinskému:
"Venco, dej mi velkýho"
Hostinský se nemusel ptát co a nalil deci rumu do duretky. Tuzemák, protože tomu vanilínovému nápoji se tak říkat nesmí. To prý není směroplatný, říkali v Bruselu.
Koďour ho jedním rozvážným lokem vypil a hned se přestel klepat.
"Ten byl slaďoučký!", vyřkl památnou větu.
Mluvící hlavy v televizi melou a melou, dává to smysl, jen zdánlivě to dává smysl, ale nic ve vás neuvízne!
Když Koďour umřel, nechala si nalít celá hospodská směna na jeho památku Tuzemák..
"Ten byl slaďoučký!"
