Maminka, tatínek, babička, dědeček, tety, strejdové, sousedky, soudružky učitelky i náš předseda chodili do krámu. Vyrůstala jsem v době, kdy se chodilo, ne do obchodu, ale do krámu: sámošky, masny, pekárny, zeleniny a atd. Každý takový krám stál samostatně, v různých koutech města nebo vesnice. Zákazník rád chodil (nejezdil autem) s taškami v ruce a s láskou stál ve frontě, protože donesl domů kořist, na kterou čekala celá rodina.
„Kdo do takových krámů chodil?“
Ženy a děti. Muž pracoval (musel). Z práce šel každý chlap zmakaný a socialisticky unavený "na jedno", a když už došel domů, bylo nakoupeno a navařeno. Maminky vše v domácnosti s láskou obstaraly.
„Jak to dělaly?“
Ráno moje maminka vstávala velice brzo. Nanosila ze sklepa uhlí, zatopila, udělala mi sunar, dala na plotnu vyvařovat pleny, mezi tím poklidila a nachystala mě, jako své miminko na odjezdu do krámu. K tomu, aby odjela, potřebovala kočárek. KOČÁREK - byl středobodem naší domácnosti, proto jej vybírala po poradě s babičkami, velice precizně. Teple mě oblékla, vložila do kočárku, zachumlala (abych v zimě při obcházení krámů, neumrzla), do košíku pod kočárkem vložila tašky s prázdnými flaškami od piva a upravená, jako dáma…vyjížděla.
Pečlivě si prohlédněte první fotografii: „Můj letní kočárek“. Hrdě si jej držím. Jako prvorozená jsem se v něm vozila…jen já! Teda, abych byla přesná. Jen "JÁ" a "NÁKUP." Proto si pečlivě prohlédněte druhou fotografii: „Náš nový letní kočárek.“ Hrdě si jej držím, a abych byla hodně důležitá, mám nožičku zlehka na zadním kolečku. V kočárku sedí bráška. (No a co!!! Mně to náááhodou ani trošku nevadilo!) V ten okamžik všichni prvorození, jako borci, seděli na okraji kočárku nebo dole v košíku, s nákupem. To bylo velké dobrodružství. Bylo! Jen nesmělo pršet.
Tak! A teď přijde to nejdůležitější…
Maminka, upravená a jako dáma….vyjížděla. Před krámem zaparkovala, zabrzdila kolečka u kočárku, mile se na mne usmála a odešla do sámošky.
Pro všechny současné mladé maminky drobné vysvětlení: „nechat kočárek před obchodem a odejít si nakoupit, nebyl trestný čin a nebyl to důvod podávat hlášení na sociálku, že se matka dopustila zanedbání péče.“
Pěkně jsem si ležela, spala, dívala se kam, až jsem dosáhla nebo kam, až mě kšíry pustily…a mezi tím se před krámem u zaparkovaných kočárků seběhlo tolik lidských a důležitých věcí. Miminka byla něco jako na výstavě. Okukovaly nás po očku sousedky. Houpaly nás cizí, opuštěné a hodné babičky. Větší holčičky si zamlouvaly odpolední vození...nás miminek…jen tak, zadarmo.
Při pohlednu na dnešní miminka, je mi tak trochu líto, že žijí v sedačkách, které rodiče celý den poponášejí. Miminko lehce obléknou, aby nebylo přehřáté v autě nebo v super obchodním centru, kde tráví celá rodina většinu dne. Po moderních sci-fi nadčasových obchodech korzují vymodelované ženy, vystajlované děti, metrosexuální muži (ti dnes nemusí pracovat). Chlap z práce nejde "na jedno," doma není nakoupeno a není navařeno. Čeká se na tátu (když nějaký je) miminko vloží do prvotřídní a otestované sedačky, jedou nakoupit a cestou se nacpou v KFC.
"Proto" jsem ráda, že jsem vyrůstala zaparkovaná před krámem...vozila se v kočárku, s nákupem, s bráškou, s milou maminkou, která s námi oběhla sámošku, masnu a pekaře.
