Vezmeme se jo???

Tiskla jsem hašlerku v dlani. Byla přivázaná na niti. Soutěž, kterou vyhlásila učitelka, jsem nepochopila. Všechny děti hýbaly hlavou a jazykem, jako při epileptickém záchvatu. Já stála na konci řady, s hašlerkou v ruce. Klopila jsem oči a přemýšlela, zda mám něco, tak hodně podivného ... taky dělat. 

„Koukni.“

Zahlédla jsem bačkory, blízko u mých. Zvedla jsem hlavu. Smál se na mě kluk, kterému koukaly lumpárny z černých očí. Z hašlerky sundal nit a z papírku vymotal černý bonbon vonící po lékořici. Dal si ho do pusy, nit a papírek schoval za punčocháče. Šibalsky jsem pokrčila rameny, protože něco tak jednoduchého by mě při celo-školkové soutěži nenapadlo. 

Smáli jsme se, voněli po hašlerkách a bylo nám jedno, že kolem všichni tančí s přiškrceným jazykem. Myslím si, že to byl přesně ten okamžik, kdy se to stalo. Nebyla potřeba hra zvaná, přetvářka dokonalosti. Nekonalo se velkolepé čepýření a namlouvání. Zbytečná byla i slova, protože jsme si to řekli očima a smíchem. Krásným dětským smíchem, kdy dvě děti „vědí.“ 

Dělal vše, aby naše tajemství neprasklo. V herně do mě najížděl tatrovkou, převracel mi kočárek, boural mi hrníčky v kuchyňce a lámal křidýlka mým motýlkům na culíkách, což jsem kolikrát obrečela.

Neměla jsem ani tušení, co všechno obnáší láska. A pak "to" z ničeho nic přišlo. Nečekaně!  

Sázeli jsme na zahrádce hrášek. Byla jsem špinavá od hlíny, hledala rozsypané zelené kuličky a v tom se ozvalo: „vezmeme se jo?“ 

„Teď?“ První co mě napadlo, byly princeznovské šaty, korunka, závoj, střevíčky na děsně vysokém podpatku a červeně namalovaná pusa. Úplně přesně tak, jak jsem to namalovala na všechny papíry doma v pokojíčku, ale i ve školce. 

Potutelně se usmíval, mačkal si vytahaná kolena od tepláků a rozhodným hlasem řekl: „JO…“ Chytil mě pevně za ruku (nebránila jsem se), odvedl mě pod starou lísku a během sekundy se "to" stalo.

„Tak! Teď jsi moje žena. A já musím do práce.“ Rozradostněný běžel za klukama, čapnul svoji velkou oranžovou tatrovku a upaloval směr…pískoviště. Nevím, kolik toho za šichtu před obědem naložil, ale než utíkal do práce, dál mi do ruky dárek... angličáka s hašlerkou.

Byla to má

nejkrásnější hrášková svatba,

s vůní lékořice.